Hranice jako prubířský kámen (ne)lidskosti

Agáta Pilátová

Kulturní publicistka

Nový film režisérky Agnieszky Holland Hranice k nám přichází s atraktivní visačkou prestižní Ceny poroty filmového festivalu v Benátkách. Ale také osočený z fašismu, z podpory Putina, z pomlouvání Polska a Poláků a kdoví z čeho ještě. To vše od (dosud vládnoucích) politiků Polska a tamních médií. Hranice je ovšem také ozdobena mohutnou návštěvností v rodné zemi autorky – dosud přes 75 tisíc diváků! Což je několikanásobně vyšší číslo než běžný průměr.

Černobílý snímek se odehrává většinou v šeru nebo hrozivé temnotě bělověžského pralesa na hranicích Polska a Běloruska. V nevlídném kraji se protnou příběhy desítek běženců ze Sýrie, Afghánistánu i odjinud, skupiny dobrovolníků, kteří jim pomáhají, a pohraničníků bránících jim v cestě do bezpečí. Mezi uprchlíky jsou staří lidé, ženy i malé děti. Všichni se potřebují dostat z lesa, kam je přivezli běloruští ozbrojenci. Že prý tu bude jen krátká procházka, brzy se dostanou tam, kam míří a za co si zaplatili. Bezbranní lidé však byli podvedeni. Polští pohraničníci je nemilosrdně ženou zpátky k namířeným běloruským zbraním, jsou odsouzeni k bloudění neprostupným pralesem, do bažin hrozících utopením. Potřebují vodu, jídlo, teplo, a hlavně chtějí najít cestu do západní Evropy. Na hranici naštěstí působí skupina dobrovolníků, připravená jim účinně pomáhat.

Ze zmatku a zoufalství uprchlíků, z brutálního nasazení pohraniční stráže i z racionálně organizovaných aktivit dobrovolníků postupně vystupují výrazné osobnosti a jejich příběhy. Syrská rodina s dětmi je v neřešitelné situaci, strážci hranic ji honí z Běloruska do Polska a zase zpět; afghánská učitelka se marně snaží využít svých jazykových znalostí k domluvě; mladý pohraničník disciplinovaně plní rozkazy, i když o nich postupně pochybuje, přitom každým dnem očekává narození dítěte; psycholožka Julie se přidává k dobrovolníkům, protože život u hranic ji nemůže nechat lhostejnou k utrpení běženců…

Režisérka diváka nešetří, líčení hraničních dramat je drsné, chvílemi srdcervoucí. (V osobních vyjádřeních přitom Agnieszka Holland zdůraznila, že všechny velké i sebedrobnější události, zobrazující kruté zacházení s uprchlíky, včetně nevybíravých dialogů pohraničníků, mají konkrétní reálný základ. Každá epizoda přetavená do filmové podoby je inspirována skutečností a ověřena z několika zdrojů. Vše lze doložit fotografiemi, videi, výpověďmi očitých svědků.)

Drama na polsko-běloruské hranici je rozděleno do kapitol podle příběhů protagonistů, které sledujeme paralelně. Jejich pohledem, skrze jejich strach, bolest i odhodlání vnímáme prostředí, atmosféru a bezvýchodnost situace. Režisérka však přes relativně samostatné epizody vcelku dokáže udržet plynulost děje a dramatickou konstrukci. K síle a působivosti líčení výrazně přispívá kreativní kamera, černobílý materiál a přesvědčivě bezútěšný šerosvit lesa, kde nebezpečí číhá za každým stromem. Věrohodnost podtrhuje i volba hlavních představitelů, počínaje známou polskou herečkou Majou Ostaszewskou, přes výrazné, autenticky ztvárněné postavy uprchlíků (Jalal Altawil, Behi Djanati Atai, Mohamad Al Rashi, Po Dalia Joqascape a další) až k mladému talentovanému Tomaszu Włosokovi, vycházející hvězdě polské kinematografie.

Autorka nicméně přece jen mohla být méně expresivní a apelativní, víc šetřit emocemi, a možná také snímek o pár desítek metrů zkrátit. Na několika místech, kde příliš tlačí na pilu, se až chce zvolat „už dost!“.

Přes dílčí výhrady je však Hranice silný, mistrovsky natočený film s naléhavým poselstvím. Právem pranýřuje bezohlednost a brutalitu nejen běloruských a polských strážců hranic, ale vlastně i celého bohatého Západu. Útočí na naše „evropské“ svědomí, na lhostejnost a pohodlnost establishmentu, ale i lidí u teplých domácích krbů. Vždyť pouze v jistých okamžicích, kdy ani nelze jinak, je společnost (aspoň na nějaký čas) schopna sjednotit se v solidaritě s trpícími. Režisérka takový okamžik v závěru připomene: snímek končí loňskými autentickými záběry ukrajinských uprchlíků, které Poláci spontánně vítají a přinášejí jim pomoc.

Snímek Agnieszky Holland ale také současně připomíná – a není zcela jisté, zda je to záměr–, že problém uprchlíků zatím nemá dobré řešení. Ani žádné realizovatelné není v dohledu. Shodneme se samozřejmě na tom, že je odsouzeníhodné, když se s nimi zachází nelidsky a bezohledně, když jsou porušována jejich lidská práva. Právě o tom je Hranice. Ale zároveň se stále na různých hranicích staví ostnaté ploty, vysoké zdi i další bariéry a ozbrojené hlídky, aby migranti nemohli do Evropy. Náš světadíl je zřejmě příliš malý na to, aby mohl vyřešit všechnu bídu světa, konkrétně Asie a Afriky. Sotva stačí vydýchávat válku sužující už druhý rok proradně napadený stát na svém teritoriu a být přitom ve střehu před hrozbou agresora, který ji rozpoutal. Zároveň musí nejen vnímat hrozbu světového terorismu, jehož mohutný úder zákeřně zaútočil na Izrael, ale bránit dalším atakům teroristických geril.

Jaká budoucnost čeká na tisíce uprchlíků z jiných kontinentů v tomto rozbouřeném světě?


 

Záběry z filmu Agnieszky Holland Hranice. Foto: Agáta Kubis, BIOSCOP

publikováno: 6. 11. 2023

Datum publikace:
6. 11. 2023
Autor článku:
Agáta Pilátová

NEJNOVĚJŠÍ články


Ztráty Západu v informační válce s Ruskem

Západ prohrává informační válku s Ruskem i Čínou, kterým se daří přesvědčit ostatní svět, že historická pravda …

Máme státu pouštět žilou?

Před časem mě místopředseda parlamentu a ekonomický expert ODS Jan Skopeček poučil, chci-li se soustředit na …

O cestě k dorozumění, o naději a kráse obyčejného dne

Terapie od starých pánů nezklame Není se co divit, když v současném světě neklidu, napětí a špatných …

Po atentátu je každý generál

Pokus o zavraždění slovenského premiéra Roberta Fica vyvolal zvláštní efekt: místo ztišení a sebereflexivního stažení do sebe, …

Lenka Bradáčová: Dodnes se mě lidé vážně ptají, zda se u Ratha nestal zázrak a nepřeměnilo se víno na peníze

Poslední dubnovou středu byla hostem Večírku Přítomnosti v Eccentric Clubu pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. …

Zdravotnické MeeToo

Šikana na pracovišti. Kdo má to štěstí, že se s ní během svého života nikdy nesetkal? …

Večírky s Přítomností XIV.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 v pondělí 27. …

Unesená Poslanecká sněmovna

Existuje patrně v poslaneckých hlavách jakási pomýlená představa, že kvalitu či hloubku parlamentní demokracie lze měřit …