Co lze ještě přidat k portrétu Václava Havla? Čím přispět k záplavě informací, textů oslavných i analytických, k osobním svědectvím, filmům publicistickým i hraným? Poněkud nepatřičná otázka, protože u mimořádné osobnosti je pořád možné objevovat něco nového, všimnout si dosud nepostřehnutých odstínů charakteru, kreativity a významu. Platí to i pro Václava Havla. Což jistě věděl dokumentarista Petr Jančárek, jinak by se snad nepustil do práce na časosběrném snímku Tady Havel, slyšíte mě?, který natáčel v posledních letech života dramatika a exprezidenta. Ale nejspíš by se přece jen pustil, protože režiséra k tomu vyzval sám Havel: obrátil se na něj jako na „svého“ osvědčeného dokumentaristu (natočil o něm mj. snímek Václav Havel, Praha-Hrad)
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 8. 4. 2024
