Z historického kontextu je patrné, že jedna z prvních vzpomínek uvízlých v mé dětské paměti musí být někdy z druhé poloviny října roku 1962. Máti, v té době sedmý měsíc těhotná s bráškou, mě vláčela za ruku do podzemního bunkru na nedávno dokončeném sídlišti dvacetitisícového města v podhůří Krušných hor.
Vrcholila Kubánská krize a táta s jedním uchem u rádia pravil, že kdyby měly Spojené státy a Sovětský svaz společnou hranici, byly by „nejspíš už v sobě”. Snažil jsem si v dětské duši srovnat, proč je kolem toho tolik vzruchu, když naše město pod horami není na mapě Spojených států ani Sovětského svazu.
V podzemním pološeru rozdávaly zasmušilé tvá
Tento článek je exkluzivní obsah PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
