Reakce na text M. Klenky

Autor výše uvedené polemiky[1] s mým textem[2], který byl v Přítomnosti publikován v polovině dubna letošního roku, si vystačí sám a zvažoval jsem, zda mám na něj reagovat. Učiním tak velmi stručně, a to jen proto, že jsem k tomu byl vyzván některými svými čtenáři, jejichž názoru si vážím.

Laskavému čtenáři doporučuji si nejprve oba texty v klidu přečíst a udělat si nezaujatý úsudek. Autora reakce na můj text popudilo zejména to, že odmítám akceptovat absolutní svobodu projevu. V reálné praxi není svoboda slova v žádném státě absolutní, a běžně podléhá omezením, například v případě projevu nenávisti či vyhrožování. To není v rozporu s tím, že je svoboda projevu zakotvena jako lidské právo v Článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv. Svoboda projevu v sobě nese i svobodu informace, názory a myšlenky přijímat, vyhledávat a rozšiřovat jakýmkoliv způsobem a všemi prostředky. Ovšem i zde platí v demokraciích a právních státech jedno podstatné ale, pokud těmito projevy svobodné vůle nejsou napadána, omezována či utlačována práva jiných, a pokud jde o již zmiňované projevy nenávisti a vyhrožování, z různých důvodů (náboženských, etnických, rasových, politických…). I náš trestní zákoník omezuje svobodu projevu např. při šíření poplašné zprávy, při projevech sympatií k hnutím směřujícím k potlačování práv a svobod člověka, při pomluvě, při popírání, schvalování a ospravedlňovaní genocidy, při hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení atd.

Kdyby byla absolutní svoboda slova, pak bychom museli přijmout model zcela otevřené dvacetiminutové diskuse o holocaustu, v níž by měl desetiminutový prostor nacista a desetiminutový prostor Žid. Já osobně se domnívám, že děláme velkou chybu v téměř bezbřehé toleranci vůči vyznavačům komunistické ideologie, kteří jsou v naší nastavené přepjaté korektnosti rovným článkem všech veřejných debat, přestože máme Zákon 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Tento všeobecně tolerovaný postoj přispěl k mravní relativizaci společnosti zásadním devastujícím způsobem, který uráží oběti komunistické zvůle.

Autor reakce na můj text se domnívá, že jsem se dotkl váženého Kevina „Steve“ Bannona. Hodnocení jeho osoby je pochopitelně projevem svobodné vůle každého z nás. Pan Bannon je spjat se značkou Breitbart News, kterou finančně podporoval Robert Mercer. Stejná dvojice stála u zrodu společnosti Cambridge Analytica. Tato společnost musela svou činnost ukončit v roce 2018 po skandálu kolem nakládání s údaji uživatelů Facebooku. V souvislosti s touto firmou se hovoří o ovlivňováním voličů dezinformačními kampaněmi a o manipulaci voleb. Týká se to nejen brexitu. Breitbart News je otevřený zpravodajský portál, který dává prostor misogynním, rasistickým, xenofobním a antisemitským tématům. Bylo zde publikováno mnoho prokazatelných lží, teorií spiknutí a úmyslně zavádějících příběhů[3]. A co se týče role Ruska při podpoře nacionalistických, populistických a extremistických formací v mnoha zemích na západ od Ruska, pak všem znovu doporučuji četbu knihy Luke Hardinga „Tajná dohoda“.

Ani se nedivím, že se k panu Bannonovi otevřeně hlásí Klausové, Miloš Zeman, Okamura a jim podobní. Nejde o zákaz svobody projevu tomu či onomu, já jsem pouze napsal svůj osobní (fakty podložený) postoj. To je vše. Já svět neřídím, jen jej občas glosuji, to je ta svoboda projevu v praxi.

Necítím se býti žádným vítačem či eurohujerem. Snažím se tvořit si názor na základě důkladně ověřených faktů, a zcela chápu to, že se to někomu nemusí líbit, že to někoho může dokonce popuzovat či hněvat. To je také ta svoboda projevu. Nikdy bych však názor svého oponenta nenazval stupidním, byť bych s ním vášnivě nesouhlasil.


[1] http://www.pritomnost.cz/2019/05/07/misto-hratek-se-svobodou-slova-je-treba-podivat-se-pravde-do-oci/

[2] http://www.pritomnost.cz/2019/04/15/ztracime-identitu-nebo-rozum-hnev-strach-a-hlavni-otazka-eurovoleb/

[3]  Více v textu: http://www.pritomnost.cz/2019/04/01/at-nikdo-uz-neveri-nicemu-aneb-komu-je-vhod-nase-krize/

publikováno: 9. 5. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce …

Rakouský vicekancléř si na videonahrávce domlouval financování z Ruska

Současný rakouský vicekancléř z populistické FPÖ nabídl před volbami v r. 2017 údajné bohaté Rusce podezřelé a zčásti ilegální obchody, pokud mu dopomůže k volebnímu vítězství. Domnělá Ruska však byla …

Církevní společenství říká člověku, kdo je

S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí …

Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou. Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč …

Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance …

Ministr prý 16 hodin denně…

Prohlášení ministra, že pracuje 16 hodin denně, nesvědčí o ničem jiném, než že je neschopný stihnout to, co má v pracovní době, že tedy je mentálně opožděný o 50 % …

Jeden praktik, druhý idealista

Oba si protiřečí, ale jsou cenní. Petr Havlík původem praktik, jenž vidí do zákulisí politiky, navádí k řešení[1]. Zpět do politiky se mu ale nechce, ačkoli by tam mohl úspěšně působit. …

Neexistence agentů StB opět potvrzena! (Z minula pro připomínku)

Pěvkyně Soňa Červená se obrátila na soud (2010) s žádostí, aby byla vymazána z evidence spolupracovníků StB, je v tom nevinně. Ministerstvo vnitra argumentovalo záznamem jakési Soni Červené, jejíž datum narození se jen shodou …