Poblblé názory mladších historiků a normalizační prašivina

Zdeněk Staszek se nad knihami pro H7O zeptal Miloše Doležala na něco, co by jen těžko vystihnul člověk namočený do každé doby. Z pohledu spisovatele, který hledá srovnání a má svoje těžiště ještě taky jinde, se ukazuje tohle (DB):

Dnes nejde o životy jako za války či ve stalinských 50. letech. Nicméně si myslím, že ono „teď a tady“ také vyžaduje od lidí statečnost, čitelnost postojů, nebojácnost, věrnost. Třeba lidé si při zachování pracovního místa nechávají líbit věci, které by normálně nesnášeli. Nebo když jde „jen“ o to, zda souhlasíte s nějakou lží, která se veřejně šíří, nebo se proti tomu veřejně postavíte. Zažil jsem normalizaci v 80. letech minulého století jako student na gymplu a to, co se dnes s lidmi děje, mně v lecčems připomíná právě onu normalizační prašivinu plnou strachu, nedůvěry a donášení.

V jednom rozhovoru zmiňujete „poblblé názory mladších historiků“, jinde zmiňujete kolektivní zapomínání na minulost. Můžete to rozvést?

Byla to reakce v souvislosti s (mojí) knížkou Jízda na skle ochcanou strání s podtitulem střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice.

Měl jsem na mysli historiky, kteří pohled na normalizační čas natírají do snesitelné každodennosti, kultu sympatického retra a zaoblují skutečné řezavé hrany husákovského režimu, v němž figurovali političtí vězni, kalamitní stav přírody, politická šikana a podobně. Vydávají tenhle čas za jakýsi softsocialismus s lidskou tváří.

Není to tak dávno, co jsem dostal dopisní reakci na Jízdu na skle ochcanou strání od příbuzné soudruha Konopky, komunisty okresního formátu, jeden čas příslušníka StB, pronásledovatele soukromých zemědělců, který se v mé knížce mihne. Konopkova příbuzná mi pod dojmem „rehabilitace normalizace“ sděluje, jak si dovoluji napsat o tomto jejím příbuzném tak kriticky a hanlivě, když to byl přeci dobrotivý občan, oblíbený soused a radostný budovatel.

Pamětníci, dokumenty a také už i moje paměť však svědčí o něčem jiném.

H7O.cz.

publikováno: 5. 8. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Kam se Mekka na Prahu

Podle Petra Schwarze z ČRo Plus: „Téměř dva miliony muslimů přijely do saúdskoarabské Mekky na každoroční pouť… do Prahy letos má dorazit na devět milionů turistů“. Sice je to za celý …

Jaká doba, takové umění!

„Mám vlastně štěstí – divadlo je pro mne pořád jeden z nejzajímavějších způsobů, jak poznávat život. A navíc řecké divadlo, speciálně řecká tragédie, je oslnivý fenomén. I když jsem o tomto výplodu starořecké kultury, který …

Proč je dobré nic nedělat?

My jsme se odnaučili nic nedělat. Kdo z nás si sedne v neděli, v sobotu sedne a nedělá nic? Zkrátka kouká. Vezme si deci vína, nebo ani ne vína, a dívá se? Jen …

Paradox těžké viny

Kráčela krajem žížala měla jen kalhotky a sako. Kráčela, už si zoufala, neb sousedka jí řekla: pako! Věděla, co jsou sekvence a nechtěla se zpátky vracet, snoubenec jí spad z …

Cena vepřového

Předseda KSČM Vojtěch Filip přispěl opět do pokladnice alternativních pravd. Za zvyšující se ceny vepřového podle něj může to, že Sobotkova vláda vykoupila vepřín v Letech na místě bývalého koncentračního tábora …

V solidaritě s našimi sestrami a bratry z hongkongské konfederace …

… předseda ČMKOS Josef Středula (zasílá) tento otevřený dopis Jeho Excelenci Ťien-minovi Čangovi, velvyslanci Čínské lidové republiky v České republice. Vyzývá v něm k zajištění ukončení represí proti demonstrantům, upuštění od vyvíjení nátlaku na …

Omrzelost skutečností

„Jsme-li zklamáni realitou, církví nebo sami sebou můžeme mít pokušení upnout se k nasládlému smutku, který východní otcové nazývali omrzelost. Kardinál Tomáš Špidlík říkal: »Nával smutku nad životem samotným, společenstvím druhých …

Otázka do vědomostní soutěže po třiceti letech

Česká televize už začala s připomínáním třicetiletého výročí sametové revoluce. Ve vědomostní soutěži Kde domov můj? byla například soutěžícímu položena otázka „S projevem kterého politika je spojen slogan nejsme děti, skandovaný …