Poblblé názory mladších historiků a normalizační prašivina

Zdeněk Staszek se nad knihami pro H7O zeptal Miloše Doležala na něco, co by jen těžko vystihnul člověk namočený do každé doby. Z pohledu spisovatele, který hledá srovnání a má svoje těžiště ještě taky jinde, se ukazuje tohle (DB):

Dnes nejde o životy jako za války či ve stalinských 50. letech. Nicméně si myslím, že ono „teď a tady“ také vyžaduje od lidí statečnost, čitelnost postojů, nebojácnost, věrnost. Třeba lidé si při zachování pracovního místa nechávají líbit věci, které by normálně nesnášeli. Nebo když jde „jen“ o to, zda souhlasíte s nějakou lží, která se veřejně šíří, nebo se proti tomu veřejně postavíte. Zažil jsem normalizaci v 80. letech minulého století jako student na gymplu a to, co se dnes s lidmi děje, mně v lecčems připomíná právě onu normalizační prašivinu plnou strachu, nedůvěry a donášení.

V jednom rozhovoru zmiňujete „poblblé názory mladších historiků“, jinde zmiňujete kolektivní zapomínání na minulost. Můžete to rozvést?

Byla to reakce v souvislosti s (mojí) knížkou Jízda na skle ochcanou strání s podtitulem střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice.

Měl jsem na mysli historiky, kteří pohled na normalizační čas natírají do snesitelné každodennosti, kultu sympatického retra a zaoblují skutečné řezavé hrany husákovského režimu, v němž figurovali političtí vězni, kalamitní stav přírody, politická šikana a podobně. Vydávají tenhle čas za jakýsi softsocialismus s lidskou tváří.

Není to tak dávno, co jsem dostal dopisní reakci na Jízdu na skle ochcanou strání od příbuzné soudruha Konopky, komunisty okresního formátu, jeden čas příslušníka StB, pronásledovatele soukromých zemědělců, který se v mé knížce mihne. Konopkova příbuzná mi pod dojmem „rehabilitace normalizace“ sděluje, jak si dovoluji napsat o tomto jejím příbuzném tak kriticky a hanlivě, když to byl přeci dobrotivý občan, oblíbený soused a radostný budovatel.

Pamětníci, dokumenty a také už i moje paměť však svědčí o něčem jiném.

H7O.cz.

publikováno: 5. 8. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Dítě v síti, aneb Když dítě je vaše, ale síť je všech

Nové technologie nám přinášejí nové touhy. Teď, když jsou Vánoce za dveřmi, jsme už zase v hledáčku prodejců všeho možného: výkonnější počítače, rychlejší internety, chytřejší mobily… A co teprve naše děti? …

Nejcennější, co máme?

Nebavíte se už s lidmi kolem o Babišovi? Zemanovi? Rusácích? Migrantech? Islámu? Už se ani nezdravíte s dávnými přáteli, protože oni podle Vás volí zlo? Už byste jim ani nepomohli, ani byste je …

Gottland

V roce 2006 u nás vzbudila rozruch až poprask knížka reportáží polského žurnalisty Mariusze Szczygieła Gottland. Autor zjevně pod vlivem těch, s nimiž u nás mluvil, rýsuje neradostný obraz pokleslé hmotařské české společnosti, …

Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019: Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole …

Co dělá slepici slepicí?

Se slepicemi jsme příbuznější, než bychom si bývali mysleli! A měkké „i“ je tu na místě, pánové…  „Pomineme-li peří. Když se my lidé srovnáváme s jinými živočichy, nejčastěji jako své blízké …

Střídání nenažranců s fanatiky pohání dějiny

Existují dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici …

Já si to teď možná vynahradím!

Andrej Babiš – O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být …

Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …