Roku 1629 ztroskotala plachetnice Batavia. Většina posádky přežila havárii, zachránili zásoby i náklad a v poměrně pohostinných podmínkách je čekala (na trosečníky) docela solidní existence při čekání na záchranu. Svým přičiněním se ale ocitli v pekle. Běsnění i charaktery se staly pro spisovatele Simona Leyse tématem esejů o nichž píše M. Hybler: „Leysovo líčení ztroskotání Batávie (Les naufragés du Batavia, Arléa 2003) je možné číst jako jakýsi laboratorní experiment vytvoření totalitní minispolečnosti. Na jeho základě lze konstatovat několik zásadních rysů, které jsou pro ni nezbytné: 1. Zkompromitování, selhání, absence či demise instituované legitimní moci, které v daném případě představuje opuštění trosečníků kapitánem, zmocněncem společnosti, důstojníky a všemi schopnějšími námořníky. 2. Přítomnost vůdčí osobnosti velmi charakteristického profilu. V dobovém slovníku Cornelisze