Angela Merkel drží v kancléřském křesle jako přišroubovaná patentními vruty z vyhlášené německé oceli. Odseděla si v něm 12 let a chystá se nejméně na další 4 roky. Po příštím funkčním období už jí budou na Bismarcka chybět jen další tři. Jenže délka pobytu v Berlíně z vás ještě Bismarcka neudělá a Angela Merkel zřejmě neoplývá vlohy v oblasti mezinárodní politiky hodnými železného kancléře.

Zatímco Bismarck ještě jako pruský kancléř postupně přiměl německé státy ke sjednocení a světové mocnosti k jeho uznání, současné spolkové kancléřce a jejím vládám se opakovaně daří v Evropě živit mezi skupinami států spory ať jde o krizi finanční nebo uprchlickou. Že by to bylo alespoň z části dáno obecně kompetencemi německé kancléřky a její vlády v mezinárodněpolitických věcech?

Například minulý týden v rozhovoru pro FAZ Angela Merkel navrhla, že by Německo mohlo zprostředkovat rozhovory mezi znepřátelenými stranami na Korejském poloostrově. Asi podobně, jako když Bismarck moderoval jednání o uspořádání na Balkáně v roce 1878. Německo tehdy hrálo roli garanta dohody především mezi třemi mocnostmi, Rakouskem-Uherskem, Ruskem a Osmanskou říší, parcelujícími si zóny vlivu na poloostrově.

Jenže tehdejšího Bismarckova Německa se všechny tři zmíněné mocnosti bály, protože o pár let dříve ve válce na hlavu porazilo Francii. Případné vojenské angažmá Německa proti straně, která by uspořádání na Balkáně porušila, bylo považováno za možný rozhodující prvek příští balkánské války.

Jak je to dnes v Koreji? Jaké německé moci by se měly obávat oba korejské státy, připravující se na vzájemnou válku víc než půl století? Čeho ze strany Německa by se měly bát v korejském konfliktu zaangažované mocnosti, tedy Čína, USA, Japonsko a Rusko?

Taková absence smyslu pro proporce a realitu je skutečně k pousmání. Jestli se na to železný kancléř Otto von Bismarck dívá, asi si ve svém holštýnském mauzoleu říká, že zvláště pro některé evropské státy by definitivní sjednocení (nejen) zahraniční politiky bylo skutečným vykoupením, podobně jako pro mnohé německé státy jeho doby.

Ale to si můžete říkat pořád, protože to je jak do dubu.