Tuto otázku mi včera večer položil můj přítel, který žije již dlouhá desetiletí ve Švýcarsku. V jeho dotazu byl strach, údiv, úžas, rozhořčení a nesporný nesouhlas s tím, kam se jeho rodná země řítí. A také úleva, že se z emigrace natrvalo nevrátil. Co se dá na to říct? Začal jsem opatrně, že každá kritická situace může být zároveň impulsem k novému počátku a proměně k lepšímu. Nenechal mě domluvit a řekl něco v tom smyslu, že přeci nejde o má přání a o mé naděje, ale o reálnou situaci. Zasypal mě palbou zpráv z posledních dnů a týdnů, které sleduje velmi důkladně. Prezident Zeman podlézá Putinovi, stejně jako novodobému čínskému Maovi. Co tím sleduje? Ví vůbec, že jsme ještě