Erik jako by sám sebou dokládal staré pravidlo metafysiky: Operari sequitur esse – co (člověk) je, to dělá. Důvody pro to, co člověk žije, mají být vždycky jeho vnitřní a vlastní důvody. Nikdy nějaké postrkování zvnějšku. Zdá se to jednoduché jako facka, ale je v tom skoro všechno. Ještě kousek jedné jeho básně (D.B.) Nikdy nepíšeme přesně přesně můžeme jen milovat včera v kostele řeč vedli jak jsou rádi že mají plný kostel na požehnání zapomněli nebo už nemusí být ale já opakuju Nejsvětější Jména na nic už nemyslím mé básně krvácejí zvnějšku myšlenky se ničeho nedotýkají národ přece a království zahyne když neslouží Tobě to není moudrost nejasná cožpak nebudeme souzeni podle skutků? ... dýchal jsem za tebe znovu