Dnes byl u premonstrátů na Strahově pohřeb Josefa Kouteckého. Od mládí si vybral úděl léčit děti nemocné rakovinou. Ve svém díle obstál nejen statisticky (83 % vyléčených), ale hlavně osobně. Nezcyničtěl, neotupěl, ale prohloubil v sobě nejlidštější vlastnosti charakteru – soucit, trpělivost a zvídavost. Nesbíral tituly, funkce a cestovatelské dojmy, ale krásné všední rozkoše z pábení a poslechu hudby. Hledal umělecká díla a duchovní zkušenosti, tříbil intelekt a zkoušel paměť. Po léta bojoval s nelidskými lidmi a poměry. Lidštějších poměrů se i on dožil až po „sametu“. Na dnes prý „netotalitní“ dobu normalizační 70. a 80. let vzpomínal často. Léky pro děti nebyly, takže se opatřovaly pokoutně přes příbuzné z „kapitalistické“ ciziny, protože soudruzi na vlastní vývoj léků nedali a