Z vysočinských lesů v prvním podzimu, který se mi ukládá do paměti jako první, v němž jsou husté lesy zrzavé jak liška, mrtvé stromy všude, vyschlou zemí práší i kroky a houby vidět jenom ty, co jako schlíplé oudy připomínají, že stařecká impotence není ctnost, ačkoli se ráda za ni vydává (DB).
***
***
Je to nanic,
vstává těžce,
a co navíc,
žádná mě nechce.
Sním o Paříži:
Jsem na Pigallu denní host.
Tady mě bolí v kříži
A vůbec každá kost.
***
Zbyněk Hejda, Variace na Gellnera II, Valse mélancolique
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 29. 9. 2019