Z vysočinských lesů v prvním podzimu, který se mi ukládá do paměti jako první, v němž jsou husté lesy zrzavé jak liška, mrtvé stromy všude, vyschlou zemí práší i kroky a houby vidět jenom ty, co jako schlíplé oudy připomínají, že stařecká impotence není ctnost, ačkoli se ráda za ni vydává (DB).
***
***
Je to nanic,
vstává těžce,
a co navíc,
žádná mě nechce.
Sním o Paříži:
Jsem na Pigallu de
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 29. 9. 2019
