Z vysočinských lesů v prvním podzimu, který se mi ukládá do paměti jako první, v němž jsou husté lesy zrzavé jak liška, mrtvé stromy všude, vyschlou zemí práší i kroky a houby vidět jenom ty, co jako schlíplé oudy připomínají, že stařecká impotence není ctnost, ačkoli se ráda za ni vydává (DB).

***

***

Je to nanic,

vstává těžce,

a co navíc,

žádná mě nechce.

 

Sním o Paříži:

Jsem na Pigallu denní host.

Tady mě bolí v kříži

A vůbec každá kost.

***

Zbyněk Hejda, Variace na Gellnera II, Valse mélancolique

publikováno: 29. 9. 2019