Z vysočinských lesů v prvním podzimu, který se mi ukládá do paměti jako první, v němž jsou husté lesy zrzavé jak liška, mrtvé stromy všude, vyschlou zemí práší i kroky a houby vidět jenom ty, co jako schlíplé oudy připomínají, že stařecká impotence není ctnost, ačkoli se ráda za ni vydává (DB). *** *** Je to nanic, vstává těžce, a co navíc, žádná mě nechce.   Sním o Paříži: Jsem na Pigallu denní host. Tady mě bolí v kříži A vůbec každá kost. *** Zbyněk Hejda, Variace na Gellnera II, Valse mélancolique