Když umře velký člověk, tedy člověk opravdu důležitý pro život v jeho podstatě, ostatní načas umlknou. Úžas nad hloubkou jeho osoby umlčí skoro všechny, nedovolí, aby se hned žvanilo o banalitách. Tak umřel Gándhí, Sókratés, Ježíš, Patočka, Machovec, Hejda i Havel.
Když umřel Karel Gott, ukázalo se, čím byl komu důležitý a za co stojí životy pozůstalých podle jejich vlastních slov:
Helena Vondráčková: „Karel žádnou legraci nezkazil.“
Andrej Babiš: „Drtivá většina ho měla ráda.“
Michal Horáček: „Stal se institucí, přerostl lidský rozměr.“
Platí ve všech možných významech i Gottovo vlastní vyznání, že „žil několik životů“.
Mohutnou reakcí na smrt K. G. je návrh státního pohřbu v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, se kterým hned přiběhla PR oddě
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 3. 10. 2019
