Když umře velký člověk, tedy člověk opravdu důležitý pro život v jeho podstatě, ostatní načas umlknou. Úžas nad hloubkou jeho osoby umlčí skoro všechny, nedovolí, aby se hned žvanilo o banalitách. Tak umřel Gándhí, Sókratés, Ježíš, Patočka, Machovec, Hejda i Havel. Když umřel Karel Gott, ukázalo se, čím byl komu důležitý a za co stojí životy pozůstalých podle jejich vlastních slov: Helena Vondráčková: „Karel žádnou legraci nezkazil.“ Andrej Babiš: „Drtivá většina ho měla ráda.“ Michal Horáček: „Stal se institucí, přerostl lidský rozměr.“ Platí ve všech možných významech i Gottovo vlastní vyznání, že „žil několik životů“. Mohutnou reakcí na smrt K. G. je návrh státního pohřbu v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, se kterým hned přiběhla PR oddělení Hradu, hnutí