Byla doba našich babiček, kdy herectví bylo řemeslo. Herci, celé kočovné společnosti, jezdily od města k městu. Nebyla televize, nebylo rádio. Herectví se provozovalo v hospodách a plátěných stanech. Nikdo to za Umění nepovažoval, pro prostý lid to byli komedianti. Jenže přišla nová doba, které se říká technická revoluce. Technici vymysleli sdělovací prostředky, aby byla informovanost.

Co se nestalo? Mocní tohoto světa přišli na to, že prostý lid, který potřebují pro průmyslovou výrobu, je třeba nasměrovat tak, aby s ním nebyl problém. Osvědčený způsob, jak to zařídit, si vzali ze starého Říma. Chléb a hry. Lidovost. Sehnat užitečné idioty, kteří sice jinak použitelní nejsou, ale jsou ochotní se převlékat, hrát, zpívat…, tak jako dříve v těch stanech a hospodách. Pokud možno nic hlubokomysln�

publikováno: 5. 10. 2019