Náš patron medu a dětinskosti se jednou v Německu vzepřel zaběhlé mašinérii produkce pro místní babitschky. Jedna z nich mu na koncert přinesla dokonce zlatou cihlu neznámého původu. Přemluvil producenty, že si natočí desku podle svého gusta ve stylu funky. Marně ho od toho zrazovali, že to lidé nepřijmou… Ale měl tam už takovou pozici, že mu nakonec vyhověli. Producenti se samozřejmě v propagaci nepřetrhli, protože se báli, že lidé budou zmateni a osvědčená značka klesne na hodnotě. Dopadlo to tak, že si ji skoro nikdo nekoupil, ale v rádiu (v jistě dohledatelném rozhovoru) a v diskografii by národ mohl konečně seznat, co by Mistr skutečně rád zpíval, kdyby se tolik nerozdával.
Zatím se navrhovači památky zastřelují slepými na objekty, které by měly být po něm pojmenovány (letiště, Lucerna, stanice me
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 10. 10. 2019
