Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení.
O umělcích se říká, že jsou „svědomím národa“. Jak o kterých to ale opravdu platí, je otázkou toho, kdo je za UMĚLCE vyhlášen. Pamatuju ze socialismu sjezdy spisovatelů, kde začali s kritikou politiky tak křehcí lidé, jako byl například František Hrubín, pamatuju obrat Pavla Kohouta a Milana Kundery, pamatuju prozření Františka Kriegla, který nebyl umělec, ale určitě král života.
Vlasta Chramostová představovala integritu těch, kteří nalítli, prozřeli a žili s rovnou páteří.
Vlasta Chramostová nebyla představitelka kulturního průmyslu, byla skutečně velkou herečkou a současně svědomím národa, stejně jako „opilci“ Landovs
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 15. 10. 2019
