Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme bydleli v malé vsi u Přerova. Působil v odboji, podporoval zejména rodiny, v nichž chyběl otec zavřený do koncentráku. Proč ho nakonec nechytili a nezavřeli, nemohu dodnes pochopit, neboť nepředstavitelně riskoval. Pomáhala mu matka. Oba byli nesmírně oddáni Masarykovi a Benešovi, ač pocházeli z velmi chudých rodin (otec měl 11 sourozenců, matka 6).
Pamatuji si, jak mi matka po mém návratu ze školy, kdy jsem hlásil, že je ve škole na zdi Hitler a Hácha, vysvětlila, že náš skutečný pan prezident je za hranicemi a že dělá všechno
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 3. 12. 2019
