Nerozumíme si schválně? Doufám, že ne. Pokud si rozumět chceme a potřebujeme, nesmíme chtít vyhrát ve sporu nějakým podvodem. Taktika argumentace, věřím, že nezáměrná, v textu Pavla Mareše se stala obvyklou, ale to z ní nedělá normu. Promysleme, co vlastně tady nejen pan Mareš vaří a jak: Recept na podobné texty: začneme excesem – třeba trestní činností pedofilů – jeden případ, jeden pokus pedofila se vykroutit u soudu vydáváním se za školačku přilejeme trochu své nechuti k dnes povinnému respektu ke svobodě lidí, co se cítí jinak, než vypadají nenápadně smícháme dvě věci, co k sobě jdou, jak olej s vodou – když se musí respektovat, jak se kdo cítí, tak se bude muset respektovat, i jak se cítí vrah