Zapřeš tradici a zaměníš směr cesty

V pátek 7. 2. 2020 uplynulo 75 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, smýšlením demokrata, novináře a stoupence Masarykova Československa.

Zdeněk Bořek-Dohalský psal do Lidových novin, několik článků napsal také do Přítomnosti. Při příležitosti uctění jeho památky vybíráme z našeho archivu článek „K socialistické při“ ze 16. srpna 1933.

Bořek-Dohalský v něm vyzývá politické strany k tomu, aby se víc než o své stranictví staraly o udržování tradice své země. Dobře už tehdy poznal, že československá demokracie, jež mu byla nadevše, stojí na vratkých základech a může ji už brzy převálcovat někdo silnější. Někdo, kdo rozvaděné demokratické tábory nahradí tábory koncentračními. Někdo, komu bude stačit vyčítat, křičet a upozorňovat na sebe. (PH)


Pohled do letních novin vyvolává právě takový smutek jako podívání na jeviště opuštěného divadla, po jehož prknech chodí jen pomocný personál. (…) Takovou podívanou poskytuje nám právě polemika obou našich socialistických stran v těchto letních měsících. (…) Toto hádání zajímá nás však proto, že má svůj háček, na kterém visí také osud této země. A tak velká, osudová věc nesmí být pouhou záležitostí pomocného personálu. Stranickým sekretářům, místním důvěrníkům a novinářům, bažícím po uplatnění, pak pravíme, že je lepší dát se připravit o popularitu než o krk — a o ten právě jde.

Situace ve světě není zrovna růžová a v naší bezprostřední blízkosti dokonce ne příjemná. (…) Nadešel zase čas nehostný pro socialistickou věc, na jejíž kartu opět přestanou sázet lidé, jejichž politické stanovisko je diktováno zájmem kapesním.

Takoví lidé patrně zahodí socialistické legitimace. Ale aby nebylo nedorozumění — legitimace obou stran: sociálně demokratické i národně socialistické. A nejen lidé zištní, dobře je počítat i se zbabělci. A utíká-li pak někdo ve velkém strachu do lesa, nevěřte, že se zastaví na jeho pokraji. Na rychlou cestu nebere se centimetr. V tomto ohledu není rozdílu, nebude také ochoty tyto rozdíly hledat. Po této stránce osud obou socialistických stran je svázán nerozlučně. V tom případě hostí obě strany koráb společný.

Toto nerozpoznat znamená buď nepochopit situaci, anebo v nejisté době zradit socialismus, není-li už ovšem pozdě i na zrazení, protože svět stále ve větším a rychlejším tempu je rozdělován způsobem dosti těžko smazatelným na pravici a levici. Nehledě ani také k té závažné okolnosti, že kdo víc vyčítá a křičí, víc na sebe upozorňuje. A v tomhle ohledu mají někteří lidé dobrou paměť; socialisté měli by si svou paměť vycvičit podobným způsobem pro doby, kdy jí s prospěchem užijí.

Četli jsme nedávno v národně socialistickém tisku o marasmu strany sociálně demokratické a byli jsme překvapeni. (…) Kdo tady kopá jámu pro sociální demokraty, zapomíná, že provádí tuto hrobařskou činnost na společné parcele. Ano, na společné parcele, neboť pomineme-li období volební, nedá se výsledek práce sociálně demokratické od národně socialistické prostým okem rozlišit. (…) Dívá se každá z těchto stran jinak na naši zahraniční politiku, anebo je pravdou, že o tuto věc postoupily obě strany tolik znamenitých bojů, že těchto zásluh nemůže být nikdy zapomenuto? Mluví-li se už o chorobě, zdá se, že jde o nervosu opět společnou oběma stranám. Podobnou situaci prodělaly už obě strany v době komunistického náporu v této zemi. Přičítají-li si národní socialisté zásluhu z té doby, dobře činí; stejně dobře činí i ti sociální demokraté, kteří mají tuto zásluhu z těch těžkých časů v dobré paměti.

S nepříjemnými pocity jest nám také čísti tiskoviny sociálně demokratické. (…) Novým vynálezem v sociálně demokratickém fechtování je označení národně socialistické strany: „naši hakenkrajcleři” anebo stručně „naši naci“. Věří tenhle muž, který vynašel tento objev, že srdce Fráni Zemínové je méně socialistické než srdce Antonína Hampla? (…) Proč tolik nespravedlivého pohrdání s tímto drahým kořením, když naše sociální demokracie děkuje za své výjimečné postavení ve světě právě oné světové chvíli, ve které se rozhodla v době válečné hodně národně socialisticky! Nebo snad proto ten křik Práva lidu, že jde Ahoj líp než Pestré květy?

Osud naměřil oběma stranám společnou cestu, vedoucí k demokracii. Zapřít tuto tradici znamená ale zaměnit také směr cesty. Není totiž vyloučeno, že neprovedou-li důkaz o této společné cestě socialismu obě jeho strany, učiní tak za ně někdo jiný. Jsou-li už také u nás lidé, kteří všechno by rádi měřili loktem německým, mohli by být za daného stavu věcí lehce svedeni k pokusu: naměřit oběma táborům rozvaděného socialismu cestu do společného a jediného tábora koncentračního. Svět zažívá experimenty pravice a tu nejde jen o osudy stran, nýbrž o osud státu. A zde je ten háček, na kterém je zavěšeno víc než pouhý zájem stranický. (red. kráceno, celý článek si můžete přečíst zde.)


Kdo byl Zdeněk Bořek-Dohalský

(10. 5. 1900 Přívozec u Domažlic – 7. 2. 1945 Malá pevnost Terezín)

Charakter Zdeňka Bořka-Dohalského formoval starobylý český původ, úcta k rodnému Chodsku, kam se rád vracel, i vztah k dějinám svého národa, uprostřed kterého žil. Na rozdíl od jiných šlechtických rodů přerostl v případě rodu Dohalských vztah k rodné zemi a dějinám jejích obyvatel ve vztah nacionální.

V době první republiky působil Zdeněk jako redaktor Lidových novin, do kterých ho přivedl jeho blízký přítel Jaroslav Stránský. Tak jako většina redakce (E. Bass, K. Čapek, F. Peroutka, K. Z. Klíma) i Zdeněk zastával myšlenky humanitní demokracie.

Za protektorátu odmítl opustit svou vlast a okamžitě se zapojil do odbojového hnutí. Tam ho přivedla víra v československou státní ideu a Masarykův odkaz, který – v parafrázi – zní: I ty nejlepší ideály musí hájit lidé činní, nemají-li zůstat pouze na papíru. Tím ideálem bylo přesvědčení budovat demokratické a svobodné Československo. A Zdeněk se pro svou vlast vskutku činil.

Nejdůležitější aktivity vyvíjel v rámci Politického ústředí. Pod krycími jmény Halík či Bedrník vytvářel (z pověření exilového prezidenta E. Beneše) spojení mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. Udržoval osobní kontakt se státním prezidentem E. Háchou a s odbojem spolupracujícím premiérem A. Eliášem.

Z. Bořek-Dohalský nebyl pouhým listonošem: informace a prohlášení domácí politické reprezentace, jež se mu podařilo od nich získat a odeslat do Londýna, napomáhaly legitimizovat úsilí E. Beneše o obnovu Československa v očích spojenců protihitlerovské koalice.

Měsíc po příchodu zastupujícího říšského protektora R. Heydricha do Prahy spojení mezi A. Eliášem, E. Háchou a Z. Bořkem-Dohalským gestapo odhalilo a Bořka-Dohalského zatklo. Tři a půl roku se jej za zdmi pankrácké věznice dařilo udržovat při životě (i díky komisaři pražského gestapa H. O. Gallovi, který byl v kontaktu s domácím odbojem). Žel, ve středu 7. února 1945 byl popraven.


Připraveno podle knihy Z. Hazdry, J. Plachého a J. Rajlicha Modrá krev (nakladatelství Tváře, 2019).


Pocta Bedrníkovi

V prostorách Památníku Terezín proběhla tento čtvrtek (6. 2. 2020) pietní vzpomínka ve formě položení květin v prostorách někdejšího popraviště terezínské Malé pevnosti. Osud Zdeňka Bořka-Dohalského přednáškou reflektoval historik a ředitel ÚSTRu Zdeněk Hazdra, hudebními vstupy jeho přednášku citlivě proložilo komorní trio Plzeňské filharmonie (flétnistka Jana Pavlíčková, hobojista Lukáš Pavlíček a violoncellistka a ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová).


Václav Bořek-Dohalský (prasynovec Z. Bořka-Dohalského) se syny. Foto: Pavel Bouda (Plzeňská filharmonie)


publikováno: 12. 2. 2020

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

/ Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ články


Měli jsme se nadmíru dobře a vůbec jsme si toho nevážili

Co dobrého nám krize přinese a co nového se díky ní naučíme? Zeptali jsme se …

Náhlá smrt zdravotní sestry. Příčina a viníci známi.

Je první mediálně prezentovanou obětí koronaviru z řad zdravotníků. Sestra z Thomayerovy nemocnice v Praze, věk …

Kolik pravdy obsahuje dezinformace?

Není to obyčejná lež, je mnohem horší, protože obsahuje kousky pravdy. Pokud na ni narazíte, …

Milion chvilek pro Andreje Babiše

Andrej Babiš pronesl v pondělí večer k národu projev opravdu profesionální. Neřekl nic, všechny pochválil a nikoho se …

Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …