Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina

Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace.

Samuel Huntington

Úvod

Toto je druhá část pětidílné série mých polemických úvah, které vyvolal článek Radkina Honzáka publikovaný v Přítomnosti 21. prosince 2019 pod názvem „Ostravská tragédie a nejen ta“. Konkrétně šlo o tuto krátkou pasáž: „Zatímco populisti straší lid možným násilím neexistujících imigrantů a hodlají vyzbrojit domobranu v duchu SA bojůvek, zcela zapomínají uvést, že masové mordy v České republice mají na svědomí naši dobří rodáci, členové našeho jedinečného, úžasného, sobecky sebestředného společenství.

Jádro mé kritiky, která se týkala nejen pana Honzáka, ale i mnoha dalších příslušníků tzv. Pražské kavárny, u kterých jsem dříve podobný přístup zaznamenal, pak leží v mých následujících slovech: „… dilema (pana Honzáka) dle mého názoru spočívá v tom, zda o imigraci bude hovořit jako Čech, nebo se k věci postaví jak Čech a Evropan současně. Jinými slovy musí si vybrat, zda setrvá u již skutečně iritujícího klišé o „neexistujících imigrantech“, a zůstane tak sám uvíznutý uprostřed české sebestřednosti, již si vzal na paškál. Nebo vezme jejich masivní přítomnost především v západní Evropě na vědomí.

V současnosti v rámci EU (včetně Británie) islám vyznává 3,8 % populace, což v absolutním počtu představuje téměř 19 milionů osob, v součtu s ilegálními imigranty cca 23 milionů.

V tomto článku chci zdůvodnit svá slova z prvního článku na adresu muslimské západoevropské komunity, kdy jsem se vyjádřil následovně: „…muslimská obec představuje – vzato přirozeně paušálně, to zdůrazňuji – sociálně a myšlenkově nesmírně rigidní a dobrovolně segregovanou společenskou menšinu. Tato rigidita vytvářející podhoubí islámského radikalismu je pak ideově pevně zakotvená v absolutně strnulém, po dlouhá staletí neměnném věroučném systému islámu, což pak nutně vede ke konfliktům s liberálně nastavenou majoritní demografickou skupinou. Relativně velká část muslimské populace vykazuje vůči „bezvěrcům“ velmi vysokou míru agresivity verbální i fyzické, a to nezřídka s letálními následky i velmi širokého rozsahu.“

Pokud mě někdo označí po přečtení mého textu za islamofoba, budiž. Nicméně předešlu, že všechny dále uvedené skutečnosti mám ověřeny, někdy z více zdrojů. (Přesto by mě na Západě na sociálních sítích roztrhali; ještěže bych se to nedočetl, poněvadž je zásadně nepoužívám). Nicméně dle mého soudu je konečně třeba prolomit to nesmyslné a nesmírně škodlivé tabu plynoucí z politické korektnosti, které muslimy chrání před jakoukoliv kritikou, a pojmenovat věci pravými jmény, aby se vůbec mohlo začít o nich veřejně bez emocí diskutovat, a následně je řešit. Bez toho nelze na korekci dlouhé řady problémů ani pomyslet. A mám za to, že následující řádky vás přesvědčí, že náprava minimálně v několika ohledech je nanejvýš žádoucí.

 

Národ v národě

Před čtyřmi lety byl ve Velké Británii (Spojené království, UK) proveden rozsáhlý a tematicky široký sociologický průzkum mezi tamními muslimy. Předložím vám některá klíčová zjištění:

  • 52 % britských muslimů má za to, že homosexualita by měla být zakázána zákonem
  • takřka u dvou pětin respondentů panoval názor, že ženy by měly být bez výhrad podřízeny mužům
  • třetina si myslí, že by mělo být přípustné, aby britský muslim mohl mít více žen (sic)
  • 23 % z dotázaných je toho názoru, že by v některých částech Británie mělo být zavedeno islámské právo šaría (v jiném šetření je tento údaj dokonce na úrovni 43 %!!!)

A dalo by se pokračovat, nicméně právě zmíněné položky nejvýrazněji dokumentují má slova o v podstatě izolovaném myšlení muslimské minority, a tím i o jejím způsobu života. Každopádně jeden zahání představu, jak vypadá domácí a komunitní život usměvavého vlastníka arabské večerky na rohu.

 

No-go zóny

Na tuto problematiku úzce navazují i tzv. no-go zóny muslimské provenience. To se týká v podstatě všech západoevropských zemí. Zde je nesmírně důležitá definice, nicméně v tomto kontextu obecně přijímané pojetí je to, že jde o lokality, kam mimo rezidentů ostatní vstupují na vlastní nebezpečí (tj. když budete mít štěstí, tak vám tam neupraví fasádu, ale pouze sprostě vynadají), kde úřady nejsou schopny vynutit zákonnost, kam pěší policisté nechodí vůbec nebo jen speciálně vyzbrojeni, a složky záchranného systému odmítají zasahovat bez silné policejní ochrany. Bují v nich organizovaný zločin a platí zákony šaríe. Formování džihádistických skupin, protizápadně fanatičtí imámové v mešitách jsou samozřejmostí. Takto vymezených oblastí, jakkoliv nemusí naplňovat všechny uvedené znaky, je nepočítaně. Snad nejtíživější je situace ve Francii, kde se levice snaží situaci zlehčit, případně vše svést na „nepříznivé sociální podmínky“. Jistě, i ty hrají svou úlohu, často nemalou, ovšem podle většiny odborných názorů, které jsem na internetu nalezl, jsou až druhořadé. Ať tak či onak, v zemi galského kohouta je situace v daném ohledu tak kritická, že existenci no-go zón prostě popřít nejde. Tak se alespoň podařilo vymyslet označení v politicky korektním ptydepe. Tudíž ve Francii tak no-go oblasti nejsou, ale zato „městské citlivé zóny“ (fr. Zones Urbaines Sensibles neboli ZUB), kterých je kolem 750 (sic). Stejně jako v prvním článku uvedu i data ze Švédska, které má s námi takřka shodný počet obyvatel. Podle policejních zdrojů bylo takových před třemi lety po celé zemi 61. V metropoli Stockholmu (930 000 obyvatel) je registrováno na 22 „zranitelných oblastí“, jak tomu říkají zase tam (v angl. vulnerable areas). Dovedete si jich takových představit 25 v Praze, 10 v Brně, tři v Plzni atd.?

 

Stockholmské „zranitelné zóny“:

Sídliště Fittja (zdroj: Claudio Bresciani/TT)

Výjev ze čtvrti Rinkebyn (zdroj: © Global Look Press)

 

FGM, vraždy ze „cti“, antisemitismus, terorismus

Nežádoucích fenoménů v muslimské společenské bublině je dlouhá řada. Některým se tak budu věnovat jen telegraficky, méně známým poskytnu prostor větší. Palčivým problémem v nemalé části muslimské populace je praktikování tzv. ženské obřízky. To je však zcela nepřesné a zavádějící označení, a proto ho nahradím zkratkou FGM (z anglického female genital mutilation), tedy zmrzačení ženských genitálií, což mnohem přesněji odpovídá barbarské povaze výkonu (detaily např. zde). Při nejrozsáhlejší formě zákroku, tzv. faraonské obřízce, jsou odstraněny malé a velké stydké pysky spolu s klitorisem. Nejrozšířenější je mezi africkými muslimy. Jejím účelem je zabránit ženám v sexuálním požitku, aby se tak snížila pravděpodobnost jejich nevěry. Odhaduje se, že v UK žije na 100 tisíc obětí nejrůznějších stupňů mutilace, což je takřka dvojnásobek oproti roku 2011, v celé EU to o tři roky později bylo podle odhadů na půl milionu žen. Pokud by vývoj v Evropě kopíroval britský, přičemž není důvod předpokládat opak, máme v současnosti pravděpodobně co do činění s nějakým milionem postižených, tedy s 10% incidencí v unijní muslimské ženské populaci.

Prevalence  FGM v Evropě

Dále tu máme vraždy ze „cti“ („honour“ killings), páchané na dívkách, které na své rodiny uvalily nějakým způsobem „hanbu“ – např. neprovdáním se za určeného ženicha, mimomanželským těhotenstvím, nevěrou či nějakým prohřeškem v podobě příliš liberálního chování. Přitom vrahy jsou nejčastěji příbuzní obětí, převážně ti nejbližší, typicky bratři, někdy dokonce rodiče. V Německu, kde je tento jev na našem kontinentu pravděpodobně nejrozšířenější, napočítají na 60 případů ročně, avšak znalci poměrů tvrdí, že jde jen o klasickou špičku ledovce. Oběti prostě zmizí s tím, že úřadům se nahlásí, že se vrátily do vlasti.

Na co se hodně (a pohodlně) zapomíná, je islámský antisemitismus. Jeden z mnoha výzkumů na dané téma ukázal, že antisemitismus je u muslimské populace je 2x častější než u ostatní, ale četl jsem závěry jiných, kde se antisemitský postoj mezi muslimy pohyboval někde na hranici 80 %. Naprosto alarmující stav panuje ve Francii, kde je židovské obyvatelstvo terčem 40 % všech rasově motivovaných násilných útoků v zemi, přičemž útoky s obětmi na životech jdou, pokud vím, výhradně na vrub muslimským radikálům (viz příloha).

Pak je tu ještě samozřejmě chronický fenomén islámského terorismu. Tato problematika je natolik známá, že na toto konto jen poznamenám, že v období 2004–2017 byly všechny velké teroristické útoky v západní Evropě provedeny islámskými radikály.

 

Za oceánem nic jiného nehledejte

Za Atlantikem existují islámské komunitní problémy přirozeně také, přičemž kvalitativně se podmínky nijak neliší od těch evropských. Poměry zde ukazuje příběh známé aktivistky za práva muslimských žen Jasmin Mohammedové, která nyní žije v Kanadě. Její liberálně smýšlející rodiče se po příchodu z mateřské islámské země rozvedli, kterážto situace donutila matku provdat se jako druhá žena za jiného muslima. Ilegální sňatek proběhl samozřejmě v mešitě; dle tvrzení Jasmin kanadské úřady o tomto fenoménu vědí, ale nechtějí a/nebo nedokážou reagovat. Jasmin pak jako snad 9letou provdali za džihádistu. V její rodině i obci pochopitelně platilo právo šaría. Jasmin pak s nasazením života z toho pekla utekla i se svou dcerkou, kterou s oním roztomilým džihádistickým partnerem měla, a nakonec svůj životní příběh vydala knižně­­­.

 

Závěr

Takže co tu pro p. Honzáka a jiné máme? Přistěhovalci staršího či toho nejmladšího data tvoří z velké části intolerantní religiózně-sociální skupinu, která si vytváří paralelní polis, v níž platí vlastní zákony a praktiky ze zemí původu přistěhovalců – ve shrnutí: „středověké“ postoje k životu, komunitě a společnosti, no go zóny, šaría, tvrdý až brutální patriarchát, inferiorní postavení žen (vyjádřené mj. jejich oblečením), vynucené sňatky, nadto běžně nezletilců, mnohoženství, FGM, vraždy ze „cti“, antisemitismus, džihád a terorismus, jestliže jsem tedy něco z toho nejpodstatnějšího neopomněl.

Jak už jsem ale předtím zdůraznil, hovořím o převažujícím trendu. Nepochybně existuje spousta muslimů, kteří se úspěšně integrovali, hledí si jen své observance a s politickým islámem, natožpak radikalismem, nechtějí mít nic společného. Nemám už prostor, takže v této souvislosti dám jen tip k samostudiu, jaký je rozdíl mezi tzv. islámem z Mekky a z Mediny (například zde).

V příštích dvou dílech se budu věnovat odrazům těchto skutečností v politice, jež je vždy určitým barometrem názorových trendů ve společnosti. Nejprve se zaměřím na Spojené království, poté přenesu svůj zájem na kontinentální část Evropy.


Příloha: Detailnější pohled na muslimské antisemitské útoky proti francouzským židům

Ve sladké Francii, zemi s největší evropskou diasporou čítající půlmilion židů, je v Evropě v tomto ohledu nejvážnější. Avšak od roku 2000 se jich odsud odstěhovaly desítky tisíc! Není divu, když se mimo zcela „běžné ataky“ (verbální, drobné fyzické, na majetek) podíváme na některé příklady těch nejhorších islámských antisemitských útoků s oběťmi na životech, u nichž je taktéž zřetelný růst incidence:

  • 2006 – Ilan Halimi byl unesen, mučen a brutálně zavražděn muslimským gangem „Barbaři“;
  • 2012 – muslimský terorista zastřelil před budovou židovské školy v Toulouse učitele a tři děti;
  • 2015 – útok na židovský košer Hyper Carcher za sebou zanechal čtyři oběti;
  • 2017 – malajsijský muslim Kobili Traore brutálně zavraždil ortodoxní židovku, lékařku Sarah Halimi, a posléze ji vyhodil z okna jejího bytu;
  • 2018 – 2 muslimové ubodali, znásilnili a pak upálili pětaosmdesátiletou přeživší holocaustu (sic).

Vedle označených pramenů jsem čerpal také z publikace: Murray, Douglas. Podivná smrt Evropy. Voznice, nakladatelství Leda, 2018. ISBN 978-80-7335-562-3

publikováno: 14. 2. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Letošní mor nový Dekameron nevyplodí

Epidemie moru z východu padla přes Itálii na zbytek Evropy. Z karantény na venkově nám píše Boccaccio:[1] …

Epidemie 2020: Někdo za to může

O původu epidemie se ve zprávách objevují velice zajímavé a důležité články – věrohodné i nevěrohodné. Otázka vzniku …

Měli jsme se nadmíru dobře a vůbec jsme si toho nevážili

Co dobrého nám krize přinese a co nového se díky ní naučíme? Zeptali jsme se …

Náhlá smrt zdravotní sestry. Příčina a viníci známi.

Je první mediálně prezentovanou obětí koronaviru z řad zdravotníků. Sestra z Thomayerovy nemocnice v Praze, věk …

Kolik pravdy obsahuje dezinformace?

Není to obyčejná lež, je mnohem horší, protože obsahuje kousky pravdy. Pokud na ni narazíte, …

Milion chvilek pro Andreje Babiše

Andrej Babiš pronesl v pondělí večer k národu projev opravdu profesionální. Neřekl nic, všechny pochválil a nikoho se …

Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …