V nouzi poznáš přítele, říká se. Naše současné nouzové domácí „vězení“, jež nám bylo vnuceno z důvodu nebezpečí šíření koronaviru, není zdaleka srovnatelné s nouzí z věznění, jakou zažíval spisovatel a disident Karel Pecka (1928–1997) v několika pracovních táborech několika uranových dolů. Přesto se nabízí otázka: Budeme k sobě, až nám masky spadnou (v našem případě doslova), lepší? Nebo se všechno vrátí zase zpátky do pěkně zajetých kolejí, po nichž si pojedeme každý sám a „hlavně na sebe“, jak nám to diktovala doba doposud? (PH) *** Prostředí věznic a táborů, v němž jsem prožil více než deset let, mi přineslo řadu hlubokých zážitků a zkuše­ností, na které těžko kdy dokážu zapomenout. Úsloví, že ve vězení padají masky, je pravdivé. Viděl