Ještě jednou se vrátím ke zmíněné Franklově knížce (A přesto říci životu ano), ve které popisuje, co prožíval v nacistických koncentračních táborech. Píše: „Když je člověk při hledání smyslu úspěšný, nejen že ho to udělá šťastným, ale získá i schopnost vyrovnat se s utrpením. A co se stane, když je pátrání člověka po smyslu neúspěšné? Může to mít fatální následky. Vzpomeňme si například na to, co se stalo v extrémních situacích – v zajateckých nebo koncentračních táborech. V prvních z nich, jak mi říkali američtí vojáci, se vytvořil vzorec chování, který nazývali „give-up-itis“, tedy rezignace. V koncentračních táborech jste mohli vidět obdobu tohoto chování u vězňů, kteří jednoho rána odmítli o páté vstát a jít pracovat, a místo toho zůstali