Tento článek se mi nebude psát lehce. Bude to totiž svého druhu requiem za svobodu Hongkongu, tedy místa, které mi přirostlo k srdci. Stačily čtyři dny, které jsem tam se svou paní strávil na cestě zpět z jihovýchodní Asie.
Dva čeští anglofilové, kteří si zamilovali Dálný Východ a byli přímo u vytržení. Velkoměstem jsme šmejdili jak malé děti hračkářstvím. Na každém kroku, v honosných bulvárech, rušných ulicích i malých uličkách, jsme nacházeli unikátní spojení toho nejlepšího z britského a asijského živlu. Nefalšované úsměvy, vřela asijská zdvořilost kombinovaná s tou britskou, důstojnou, prvotřídní restaurace vedle skromných bister se stařičkými štamgasty, zábavní čtvrti, kde ve tři v noci bylo světla a lidí jak ve tři odpoledne na
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 1. 8. 2020