Zemřel v září 1941, v posledních létech sám sebe viděl takhle:
Jseš oškliveček, opravdu ničeho nehodný, věčně uhrovitá, mastná a nezdravá tvář, oškubaná hlava počínající plešatět, a jen ty oči, za ně bych ještě něco dal.
Ztratil jsi všecku zajímavost, všecku sílu, jseš sláb i slaboch.
Tím, že jsi izolován, strhával jsi všechny kolem sebe do své izolace, byť ne příliš.
Píšeš verše – ale to dnes po vnější stránce znamená tak málo.
Neumíš hovořit, stydíš se citových afektů, špatně chválíš, nejseš nikde doma, jseš jednotvárný milenec a (to za druhé) máš ošklivý byt, málo peněz, nuzně se šatíš, nuzně vystupuješ.
Uvědomuješ si to, mluví to proti tobě.
*
Minul čas, kdy jsem mohl pomýšlet na dobrovolnou smrt, ten čas minul,
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 12. 9. 2020
