V románu, který drážní elév Miloš Hrma vypráví už jakoby z jiného světa v čase minulém, zaznívá, jako proroctví, co dodnes nechcem vzít vážně – základní soucit s tvory, které jíme.
„Veškerá láska je soucit“ opisoval Hrabal ze Schopenhauera… Kolik utrpení čeká živé bytosti, než se stanou masem? Je taková krutost člověku vlastní? Jak ho poznamenává paměť toho, co jí? (DB)
***
Z vagónu trčely rohy hovězího dobytka, několik hlav se vzpínalo a obracelo na perón oči, byly to velké kravské oči, plné zvědavosti a smutku. A skoro v každém tom vagónu byla produpnutá podlaha a tou dírou trčela kravská noha, odřená, nehybná, promodralá… ale tohleto já jsem neměl rád, tohleto jsem nesnášel, když vozí hladová telata a vlak mi stál
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 8. 10. 2020
