Premiér stižený stihomamem věčných účelovek, kampaní, komplotů a evropských spiknutí proti jeho poctivé práci často kárá opozici v poslanecké sněmovně. Ve svých monolozích zmučeně kňourá a kňučí. Někdy i spílá, srší a straší, zejména když „má vokno“ a vypadne z role reka urputně bránícího Česko před tím vším zlým, jak mu v perseveračních scénářích předepisuje jeho loutkovodič Prchal.

Ve veřejných vystoupeních je na první pohled uměřenější. Mírně předkloní hlavu, přemýšlivě mhouří oči a přepracován, avšak nikdy unaven, takřka něžně a bezbranně krátkozrace mžourá a komentuje třeba nedávné volby do krajských zastupitelstev, ve kterých jeho ANO získalo hejtmanská křesla zatím jen v ostravském, zlínském a ústeckém kraji:

„Opozice je schopná spojovat slep