Politik v krizi. Řeší ji, nebo jí proplouvá?

Tomáš Konečný

Kurátor sbírek v Národním technickém muzeu.

V roce 1979 vyšel v prestižním přírodovědeckém časopise Nature stručný článek politologa Michaela Glantze o reakcích politiků na krizové situace. Celkem pesimisticky v něm autor soudí, že jsou jen dva mody, jakými politici v demokratickém zřízení reagují, pokud jsou vystaveni tlaku vnějších okolností.

Jednou z nich je krizový management skrze instituce, jehož součástí bývá přenášení tlaku na řešení na nepolitické složky státu – ať už jimi jsou hasiči, zdravotníci, nebo třeba vědci. Jejich společným znakem je, že to jsou apolitické části státu, po nichž se chce politické řešení. Zmíněným postupem se politici vzdávají možnosti o něčem rozhodnout, neboť doufají, že to odborné složky vyřeší za ně a na svoji zodpovědnost. Klasickým případem bývají živelní pohromy, během nichž politici očekávají, že to za ně vyřeší krizové složky.

Druhým způsobem, který politici tváří v tvář krizi volí, je proplouvání kolem problému a vyhýbání se debatě o jeho řešení. Krátkodobá politická potřeba si žádá záměrnou slepotu vůči narůstajícím hrozbám bez ohledu na možné katastrofální důsledky. Jejich odstraňování sice bude dražší a méně účinné, než by byl preventivní zásah, ale pro absenci politické vůle, kdy politici jen proplouvají kolem a čekají, se k nim nesáhne. Dokonce i když si politici budou vědomi problému, preferují přečkat krizi s vírou, že se závažnými důsledky se bude muset vypořádat až následující reprezentace.

Zdá se vám to povědomé? Jenomže původní článek nebyl zdaleka o reakci na epidemie, ale věnoval se diskusi o emisích oxidu uhličitého. Nepřekvapí pesimistická Glantzova předpověď, že v řešení problému skleníkového efektu budou politici proplouvat kolem. Tím spíše by nás asi nemělo překvapovat, že v diskuzích o covidových opatřeních oscilují politici mezi dvojicí nastíněných přístupů.

publikováno: 20. 1. 2021

Datum publikace:
20. 1. 2021
Autor článku:
Tomáš Konečný

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …

Přátele buď máme, anebo nemáme. Nemůžeme si je „vyrobit“ ani koupit.

Přátelství je důležitou hodnotou v životě každého z nás. Přátelství je součástí našeho sociálního kapitálu, který nám pomáhá a který nás posiluje. Sociální kapitál vede ke zvyšování vzájemné důvěry mezi členy komunity či …

Poslední z Mohykánů

Po smrti Karla Schwarzenberga se většina komentářů soustředila na jeho život a činy. Ne však na historický význam jeho odchodu. Původ evropské šlechty sahá do Římské říše, v níž pozemková elita zvaná …