Politik v krizi. Řeší ji, nebo jí proplouvá?

Tomáš Konečný

Tomáš Konečný

Kurátor sbírek v Národním technickém muzeu.

V roce 1979 vyšel v prestižním přírodovědeckém časopise Nature stručný článek politologa Michaela Glantze o reakcích politiků na krizové situace. Celkem pesimisticky v něm autor soudí, že jsou jen dva mody, jakými politici v demokratickém zřízení reagují, pokud jsou vystaveni tlaku vnějších okolností.

Jednou z nich je krizový management skrze instituce, jehož součástí bývá přenášení tlaku na řešení na nepolitické složky státu – ať už jimi jsou hasiči, zdravotníci, nebo třeba vědci. Jejich společným znakem je, že to jsou apolitické části státu, po nichž se chce politické řešení. Zmíněným postupem se politici vzdávají možnosti o něčem rozhodnout, neboť doufají, že to odborné složky vyřeší za ně a na svoji zodpovědnost. Klasickým případem bývají živelní pohromy, během nichž politici očekávají, že to za ně vyřeší krizové složky.

Druhým způsobem, který politici tváří v tvář krizi volí, je proplouvání kolem problému a vyhýbání se debatě o jeho řešení. Krátkodobá politická potřeba si žádá záměrnou slepotu vůči narůstajícím hrozbám bez ohledu na možné katastrofální důsledky. Jejich odstraňování sice bude dražší a méně účinné, než by byl preventivní zásah, ale pro absenci politické vůle, kdy politici jen proplouvají kolem a čekají, se k nim nesáhne. Dokonce i když si politici budou vědomi problému, preferují přečkat krizi s vírou, že se závažnými důsledky se bude muset vypořádat až následující reprezentace.

Zdá se vám to povědomé? Jenomže původní článek nebyl zdaleka o reakci na epidemie, ale věnoval se diskusi o emisích oxidu uhličitého. Nepřekvapí pesimistická Glantzova předpověď, že v řešení problému skleníkového efektu budou politici proplouvat kolem. Tím spíše by nás asi nemělo překvapovat, že v diskuzích o covidových opatřeních oscilují politici mezi dvojicí nastíněných přístupů.

publikováno: 20. 1. 2021

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Havel na výsluní, nyní snad opět i u nás, Masaryk „passé“

Vystihl to francouzský historik Alain Soubigou, když napsal, že řada lidí Masaryka milovala a jiná řada ho nenáviděla, aniž by mu ovšem obě strany dobře rozuměly. Samotný Masaryk si (ne)jednou postěžoval: …

Přítomnost mění svou formu na týdeník

S potěšením Vám oznamujeme, že se časopis Přítomnost od pondělí 27. 12. 2021 vrací ke své původní týdeníkové formě, což nám umožní zaměřit se na kvalitnější obsah a užší kooperaci …

Otázky pro Václava Havla

Připomínáme si desáté výročí úmrtí Václava Havla. Není možné, aby se tento časopis o něm také nezmínil. K této události promluvili jak politici, tak osobnosti i obyčejní lidé. Připadá mi, že možná ti …

Čapkovo pojetí rozumu a demokracie

„Dovoluju si tvrdit, že s osudem intelektu je spojen osud demokracie,“ píše Karel Čapek v úvaze Intelekt a demokracie, uveřejněné Ferdinandem Peroutkou v Přítomnosti 18. července 1934. Čapka neudivuje, že kolébkou demokracie je střízlivá …

Historická milkovická stodola je zachráněna

Léta posílám informační povídání z Milkovic. Proto tak činím i tento podzim. Dne 30. listopadu je to 22 let, co jsem začal žít na pomezí Polabské nížiny a Českého ráje na samotě Milkovice. …

S liberály, anebo raději s biskupy?

S liberalismem a katolicismem byly problémy odnepaměti. Naposledy oba dostaly šanci zazářit v 90. letech minulého století. Namísto toho souběžně ztrácely vlastní vinou (pokolikáté už?) na věrohodnosti. Příčiny jsou stále tytéž. Potvrdí …

Zrcadlení krizí. V čem se podobají covid a klima.

Ocitli jsme se v souběhu dvou krizí. Jedna intenzivní a druhá pomalejší, ale o to naléhavější. Jak se podobá covidová krize a klimatická a jaká východiska ukazuje?  Krize jsou šance, říká …

Konfliktů je čím dál méně

A do budoucna bude konfliktů ještě méně, věří profesionální šermíř Petr Nůsek. Proč si to myslí? Protože lidé (aspoň ti, se kterými se potkává při své práci) jsou kreativní. Dobře …