Přátelé, jsem jediný, kdo se domnívá, že je v současnosti páchán neslýchaný zločin na dětech a že my tomuto zločinu napomáháme, když dostatečně důrazně nezvedáme svůj hlas proti tomu, a stáváme se tak spolupachateli?
Ano, mám na mysli takzvanou distanční výuku, tedy ono předstírání jakéhosi učebního procesu, při němž se naše děti, trávící mnoho hodin denně u monitorů bez ohledu na to, zda s tím souhlasíme, stávají zcela závislými na elektronice, ztrácejí smysl pro realitu, ztrácejí ve své sociální izolaci sociální dovednosti a jsou všestranně duševně devastovány. Hloupnou a otupují, tloustnou a učí se lži a předstírání. Celá generace dětí bude i naším přičiněním duševně zmrzačena. Tváříme se, že je to v pořádku, a přitom je to duševní genocida. Nebo jsem hlupák já,
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 28. 1. 2021
