Parlamentní demokracii je potřeba inovovat

Robin Čumpelík

Bývalý koordinátor Inovační strategie ČR

Potkávám tolik nadšených a schopných lidí, že věřím v politiku pojatou jinak. Věřím, že proměňuje-li se tolik věcí kolem nás, tak i politika musí proměnit sama sebe. Myslím, že politika potřebuje zcela zásadní změny procesní i strukturální. Nápadů je mnoho, dá se s nimi začít hned, a přitom být v rovnováze s politickým systémem, člověkem i přírodou. Parlamentní demokracie by měla zůstat, ale je nutné ji inovovat. V mnoha směrech neodpovídá dnešní době otevřených dat, digitalizaci, sdílení obsahu, participaci a mnohé další. Nemusí jít o velké kroky, ale řadu malých, které přinesou skutečně otevřenou politiku jako skutečnou službu lidem a správcovství země.

Možná je nás víc, kdo jsme čekali, že letošní volby budou (konečně už!) o důležitých národních i globálních tématech, ale nedočkali jsme. Poučeni z posledních dvou let jsme doufali, že politické strany přijdou s idejemi a že volební soutěž bude stát na programech. Bohužel tomu tak není.

Klíčová témata současnosti, tedy budoucnosti v hlavním vysílacím čase chybí. Politické kampaně by přeci měly být soubojem programů a vizí spíše než soubojem marketingových týmů. V tomto náročném období bychom měli přesvědčovat lidi o myšlenkách, které má smysl realizovat. Spojovat k nim lidi napříč levicí i pravicí. Taková slova ale neslyšíme, projevy takového lídra nevidíme, programy tohoto typu chybějí…

Říká se, že jsme rozdělení – a mnozí k tomu přispívají, když, zaštiťujíce se českými symboly, pracují pro sebe nebo pro část voličů, ale ne pro národ. Zároveň si ale myslím, že ono rozdělení se nám tak trochu podsouvá. Vždyť nás spojují tak „jednoduché“ hodnoty, jako je laskavost, dobrota, láska k zemi, naší přírodě a tradicím! Věřím, že je i mnoho dalších věcí, které jsou trvalejší, shodneme se na nich a můžeme na nich stavět. Mezi voliči všech stran jsou dobří lidé. Proto je důležité v nás probouzet tento hlas. Hlas, který nás povede ke spolupráci a vizím, které lidi spojují, a ne k dalšímu rozdělování na mikrosvěty a postupné kastování společnosti.

Ve většině hospod v naší zemi, regiony napříč, člověk slyší, že „vůbec není koho volit“. Bohužel nedůvěra v politiku a frustrace se šíří víc a víc a lidé postupně rezignují. To pak vytváří společnost, kde zaznívají bezradné hlasy o tom, že „všechny to stejně semele“, „politika je zlo“, „sám nic nezmůžeš“, „volit můžeš menší nebo větší zlo“ (tedy vždy jen zlo), „stejně to nemá smysl“, „nic se nezmění“, „všude je to stejné“ atp. Mohli bychom těmito a dalšími hesly vytapetovat celou redakci nebo napsat novou encyklopedii politiky v roce 2021. Ale zastavíme-li se u nich, dál se nikdy nedostaneme!

 

 

 

publikováno: 7. 10. 2021

Datum publikace:
7. 10. 2021
Autor článku:
Robin Čumpelík

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …