Vlčí stopy ve sněhu Mirka Kemela vedou do nitra poezie

Viki Shock

Svobodný literát

Když se řekne Miroslav Kemel, většina lidí si hned vybaví karikaturistu, který svými kreslenými vtipy zásobuje už třicet let české noviny (v současné době deník Právo, týdeník Reportér a web Novinky.cz). Méně známá už je jeho kariéra písničkáře, kterou započal roku 2009. A protože ve své hudební tvorbě představuje odlišnou polohu než v satirických kresbách, vystupuje jakožto muzikant pod zkráceným jménem Mirek Kemel. Letos v říjnu oblažil své posluchače již čtvrtým albem Vlčí stopy, které vyšlo u firmy Animal Music, již vlastní skladatel filmových soundtracků Petr Ostrouchov. Ten je zároveň autorem hudby pěti z třinácti skladeb nahrávky, kterou produkoval a na níž hraje se skupinou Blue Shadows podepsanou pod aranžemi.

Díky Ostrouchově doprovodné skupině zní Kemelova novinka jinak než předchozí alba, na nichž hrála jeho vlastní kapela, což ale není ke škodě věci. Lepší produkce je znát na první poslech už v úvodním Úsměvu, kdy po tichém začátku se zastřeným Kemelovým hlasem nastoupí v refrénu překvapivě silně sbor a rytmika. Nechybí ani drobná vyhrávka elektrické kytary. Text následujícího Vlka ve středním tempu obohacený o klavír je de facto poezií: „Je pozdě myslet na útěk, už na záda mi dýchá, v jeho dechu vločky tají, spolu s nimi moje pýcha. Já vykoupal se v řece a připravil tělo k oběti, když zahlédl jsem v jeho očích soucit a dojetí.“

Že má Kemel pro poezii skutečně slabost, potvrdil v pomalém a melancholickém Jaru, což je zhudebněná Ošklivá básnička malé Haničce (od jednoho kluka) Jiřího Ortena a rovněž hold básníkovi, od jehož předčasné smrti letos uplynulo 80 let. Ve Snu se překvapivě objevují klávesy i varhany, dramatický kousek je spíše noční můrou, alespoň co se týká textu, v němž se Kemel zamýšlí, jakými zákrutami se může ubírat lidský život: „Na chodníku před domem kamarád z dětství, feťák s životem daleko za bodem zlomu, opřený o lampu hledí do oken svých rodičů, kteří se ho už léta bojí pustit domů.“

Ke zklidnění tempa a atmosféry dojde v baladickém Mrkvovém dortu, reflektujícím setkání staré ženy a mladé dívky a neúprosnost času. Skutečným hitem je melodický Ledňáček se skvělým textem, výraznou kytarou a vynalézavými bicími. Kemelův hlas v několika pasážích zdvojuje jeho kamarád herec Vladimír Javorský. V závěru se rozezní celý sbor, který přímo nutí posluchače přidat se ke zpěvu. Naopak v Malířce, nejkratší položce desky, dojde k výraznému ztišení. V písni se objeví jen akustická kytara a kontrabas, který zde má krátké sólo. Oproti tomu kousek S kůží na trh, pojednávající o partnerských vztazích, začne nekompromisními bubny a elektrickou kytarou. V Ruku mi dej se od variace klasické pohádky o drakovi a princezně text posune až k metafoře o politicích, manipulujících prostý lid: „Za zvuku bubnů se dav do rytmu kývá, na povel rozum a cit pouští po vodě. Na krmení draka přišli se podívat, oči osleplé od plamenů, večer u piva v hospodě budou zpívat o svobodě.“

Hodně osobní je Byt na prodej, v němž se Kemel vyzpívává z matčina pokusu o sebevraždu, když byl malý, alespoň tak se svěřil návštěvníkům koncertu v Knihovně Václava Havla, který tam odehrál v říjnu s Vladimírem Javorským, těsně před vydáním alba. Stopy ve sněhu o údělu panny Marie snad mají šanci zlidovět jako klasická vánoční píseň: „Po zavátých cestách se černé stíny plazí, na svět jsme všichni přišli křehcí a nazí. Panenka Marie matkou se stala, netuší, jak velké břímě na sebe vzala.“

V předposledním baladickém a poetickém kousku Ptáci hoří se zpěvem Kemelovi opět vypomáhá Vladimír Javorský. Album uzavírá Za naší stodolou, temná píseň s enigmatickým textem a zlověstnou atmosférou, jež se objevila před dvěma lety v cenami ověnčené televizní detektivce Vodník o bizarní vraždě novorozeněte. Poslední sloku balady zpívá Magdaléna Borová: „Za naší stodolou v louži koupe se Bůh, ústy vydechl křehká křidélka much, blýsknou se ve slunci a pomalu padaj k zemi, do větru šeptám, s tebou lépe je mi.“

Pokud měl snad někdo v minulosti dojem, že hudební aktivity karikaturisty Kemela jsou jen jeho odpočinkovými a méně významnými „epizodami“, tak nová deska přesvědčuje posluchače o opaku. Kreslíř vyrostl i na poli hudby ve výraznou osobnost, se kterou je třeba počítat, ale hlavně je radost ji poslouchat. 


Interpret: Mirek Kemel

Název alba: Vlčí stopy

Vydavatelství: Animal Music

Stopáž: 54.14

Datum vydání: 15. října 2021


 

publikováno: 5. 12. 2021

Datum publikace:
5. 12. 2021
Autor článku:
Viki Shock

NEJNOVĚJŠÍ články


Slábnoucí tabu ANO

V Česku padlo další politické tabu: hnutí ANO získalo osm senátních mandátů a poprvé proniklo do horní …

Fašismus 21. století

Srpnové nepokoje v ulicích zhruba dvacítky anglických měst a také v Belfastu vedly v Británii k hluboké reflexi a snaze poznat, …

Izrael a náš rok 1938

To nebyla náhoda, že Čechy projela vlna nadšení, když malý národ Izraele, obklíčený ze všech …

Nekulturní výstava na téma knižní kultury

Do druhé poloviny října 2024 probíhá v Královském letohrádku na Hradě výstava o – slovy organizátorů – …

Amerikánka na cestě

Příběh dívky, která prožila krušné dětství, prostoupil životní osudy režiséra Viktora Tauše až tak moc, …

Nepřišli? Ne – politika je jinde.

Sociologové veřejných průzkumů tvrdí, že vládní koalice prohrála krajské volby, protože její voliči zůstali na …

Politika naděje ve věku strachu

Přednáška na památku Václava Havla, Harvardské centrum evropských studií, 19. září 2024 Michael Ignatieff, významný …

Konec světa naštěstí nepřišel

Pokud přijmeme, že film nemusí nutně řešit problémy ani končit atraktivní pointou, ale stačí, když …