Běžím navečer k benzínové pumpě pro pár housek, co tam ještě zbyly na pultu. Obtloustlý prodavač se špinavou padající rouškou mi je cpe špinavýma rukama do jakéhosi plastového pytlíku.
„To je dobrý,“ povídám a dávám se do hovoru:
„Vidím, že Vám rouška už nefunguje! Vždyť ji mít ani nemusíte, jestli jste očkovanej?“
„Nejsem, a nebudu!“ pravil zavile prodavač. „Do mě žádnou chemii vláda nedostane!“
„Ale, ale,“ pravím vesele, „vždyť je to tu kolem samá chemie!! Celý den tu dýcháte výpary benzínu a zboží zabalené ve vikslajvantu na těch vašich policích je taky plné chemie! A konečně,“ dodávám, „my lidi jsme taky chemie! Něco vápníku, draslíku a zbytek je voda (H2O)!“
Vrazil mi zpátky drobné, které jsem dala do plastového kelímku u kasy na dobročinné
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 8. 12. 2021
