S liberalismem a katolicismem byly problémy odnepaměti. Naposledy oba dostaly šanci zazářit v 90. letech minulého století. Namísto toho souběžně ztrácely vlastní vinou (pokolikáté už?) na věrohodnosti. Příčiny jsou stále tytéž. Potvrdí nám to i Peroutkova úvaha Liberalismus a biskupové, uveřejněná v Přítomnosti 12. března 1925.
Na liberalismu je příjemné, že člověka považuje z povahy za svobodného. Nepříjemné pro mnohého na něm je, že lidskou svobodu vyvažuje absolutní zodpovědností za vše, co člověk vykonal, anebo naopak nevykonal, a vykonat měl. Aby toho nebylo málo, člověkovi ukládá i zodpovědnost za jeho bližní a za prostředí, v němž žije. Považuje to za úděl, který člověku nikdo neodpáře, nejmén
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 12. 12. 2021