Čtenář může být zmaten. Sotva dočte úvahu Karla Čapka (Intelekt a demokracie – Přítomnost 18. července 1934), co nezpochybňuje význam rozumu pro demokracii, a sotva si vzápětí vybaví přemítání Josefa Kodíčka (Čím politika jest a čím by mohla být – Přítomnost 18. ledna 1933), jež rozum v politice zmiňuje s určitou výhradou, musí se udiveně ptát, který že to z pánů má pravdu.   „Rozum a demokracie pocházejí z jednoho pytle“ Kodíček ve vazbě na rozum v politice zmínil hnutí logokratické. To totiž demokracii, údajně neschopnou řídit politiku v duchu zdravého rozumu, zpochybňuje. Dává přednost „vládě rozumu“. Představuje ji „duševní aristokracie“ a nejde jí tolik „o štěstí jedince, nýbrž o etický ideál obecný, ... což se však může uskutečniti jen