Vladimír Karpenko v knize Alchymie – dcera omylu popisuje na konkrétních příkladech rozdíl mezi magickým přístupem alchymistů a pozdějším přístupem vědeckým. Pamatuji si jich již jen několik. Uvedu ten, který mi připadá nejtypičtější. Jistý středověký alchymista přišel na to, že meč kalený ponořením do moči je lépe kalený než ten kalený ponořením do vody. Onen alchymistický přístup říká, že moč je potřeba sbírat buď od zrzavých chlapců, nebo od kozlů, a to za těchto podmínek – musí se začít o půlnoci, noc musí být jasná a musí být úplněk. Karpenko zdůrazňuje, že alchymista měl pravdu, kalení v moči je skutečně lepší – zapomněl jsem bohužel, jak jsou ony lepší vlastnosti kalení definovány – podstatné je, že kvalitativní rozdíl je evidentní.