Pravda a správné vysvětlení

Lukáš Kuta

Houslista, fotograf, spisovatel, učitel

Vladimír Karpenko v knize Alchymie – dcera omylu popisuje na konkrétních příkladech rozdíl mezi magickým přístupem alchymistů a pozdějším přístupem vědeckým. Pamatuji si jich již jen několik. Uvedu ten, který mi připadá nejtypičtější. Jistý středověký alchymista přišel na to, že meč kalený ponořením do moči je lépe kalený než ten kalený ponořením do vody. Onen alchymistický přístup říká, že moč je potřeba sbírat buď od zrzavých chlapců, nebo od kozlů, a to za těchto podmínek – musí se začít o půlnoci, noc musí být jasná a musí být úplněk. Karpenko zdůrazňuje, že alchymista měl pravdu, kalení v moči je skutečně lepší – zapomněl jsem bohužel, jak jsou ony lepší vlastnosti kalení definovány – podstatné je, že kvalitativní rozdíl je evidentní. Autor dodává, že i tento případ ukazuje, že věda je rozdílná ne v tom, že něco funguje nebo nefunguje, ale že je hledáno správné vysvětlení.

Jak definovat správné vysvětlení? Není nutně definitivní ani trvalé, konečné, nevyvratitelné a neměnné, ale je takové, které je použitelné pro další rozvíjení. Zaznívá častý argument, že věda se přece často mýlí, protože každou chvíli říká něco jiného – co platilo včera, neplatí dnes. V tom není rozpor, dokonce by se dalo říct, že netrvalost a neustálý klikatý vývoj vědy se všemi omyly a náhodami je potvrzením její správnosti a schopnosti sebekorekce a přísnosti k sobě samé. Pokud teorie jsou správné, lze na nich nejen stavět dál, dále je rozvíjet, ale takovým teoriím lze rovněž oponovat a existují rovněž teorie pracovní, dočasné, přechodné, u kterých se ví, že jsou jen překlenovací – přesto jsou správné. Jsou zkrátka funkční i přes to, že jsou zároveň poplatné době a vývoji. Věda tu není od hledání pravd, je tu od hledání co nejsprávnějších teorií, možnosti jejich testovatelnosti a následné možnosti praktické aplikace. Einstein v knize Jak vidím svět píše, že nové teorie často popírají teorie předešlé – ovšem aniž by rušily jejich platnost. Demonstruje to na situaci, kdy jeho teorie relativity popírá Newtonovy fyzikální zákony – ovšem, jak víme, Newtonova fyzika funguje stále. Teorie relativity funguje také, dokonce vyšla z Newtona, ve výsledku ho ale popřela, přesto nezrušila jeho platnost!

Onen středověký alchymista sice na něco přišel, jeho vysvětlení je ale mrtvé, nepoužitelné pro další rozvoj. Nedá se mu vlastně ani odporovat. Nedá se s ním dělat nic, maximálně se pousmát. Vědecké vysvětlování celou tu mystiku o jasné půlnoci a měsíci v úplňku, ony představy, že moč musí být jen ze zrzavých chlapců nebo z kozla, nemůže přijmout, nedá se s tím podniknout nic dál. Jasně, vědecké teorie jsou rovněž kulturní konstrukty, jsou taky jistým druhem „halucinací“ – jak vtipně upozorňoval Stephen Hawking – jsou ale použitelné, testovatelné, aplikovatelné, jsou správným vysvětlením – navzdory tomu, že jde jen o konstrukty.

Zda něco funguje či nefunguje je z tohoto úhlu pohledu vlastně málo podstatné. Lidé ještě v devatenáctém století měli představu (a dosud občas mají), že plátno se vybělí působením měsíčního světla lépe než pomocí slunečního, jiná, rozšířenější teorie tvrdí, že za bělící efekt může slunce v kombinaci s kropením vodou – obě teorie jsou trochu (dost) mimo a spíše od vysvětlení utíkají, přesto prádlo oběma způsoby vybělíme! A dokonce ta metoda pomocí měsíčního světla je opravdu lepší. Jen ta vysvětlení… Nesprávné argumenty nemají na prádlo vliv, mají však vliv na to, že se lidstvo v bělení stovky let neposunulo ani o kousek. Pohnula s tím až věda a ta se rodí v okamžiku, kdy se jevy snaží skloubit s teoriemi, kterým lze oponovat, které lze testovat a umožňuje, aby umožňovaly vznik a rozvoj teorií dalších, a to dokonce i tak, že jsou samy ve výsledku nahrazeny nebo popřeny. Proč vlastně píšu tyto banality?

Ještě i dnes totiž narážím na představy, že náboženství a věda jsou v rozporu, vědci narážejí na argument, že věřící vědec je přece protimluv, že věda a víra nejdou dohromady!!! Hodně se tomuto tématu v Česku věnovali Jiří Grygar nebo profesor Jan Sokol, a to vlastně jen z důvodu, že museli neustále čelit oněm námitkám a bavilo je to vysvětlovat. Bylo by hezké, kdyby konečně zanikl pocit, že pohledy víry a vědy jsou těžko slučitelné. Především, proč to po nich chtít? Jsou to dva různé nesouvisející konstrukty. Rozpor neexistuje. Pokud je dnes věda s něčím v rozporu, je to spíše „magické“ myšlení laciné esoteriky. Věda nehledá pravdy ani Pravdy, hledá jen správná vysvětlení.

publikováno: 8. 5. 2023

Datum publikace:
8. 5. 2023
Autor článku:
Lukáš Kuta

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Smyslem života je život sám

Stalo se vám to někdy? Ráno se probudíte. Nic mimořádného. Normální den. Otočíte se na druhou stranu. Podíváte se na hodiny. A z ničeho nic se ptáte sám sebe, zda to …

Bojové poselství z bojující země

Výpravné filmy o romantických hrdinech minulých staletí máme rádi, proč tedy nepřivítat Dovbuše z karpatských hor? Stojí za seznámení. Mimo jiné proto, že snímek o jeho pozoruhodné osobnosti vznikl loni na Ukrajině a natáčení …

Sny a naděje

V roce 1996 vyšla kniha amerického autora Richarda Paula Evanse (nar. 1962) pod názvem „Sny a naděje“ (český překlad v roce 1999). Jde o příběh dlouholetého nájemce jednoho starého domu. Při důkladném úklidu …

21. srpen 1968 očima dítěte

Letní prázdniny 1968 jsem prožil podobně jako předchozí. Do poloviny srpna jsem je trávil u dědečka a babičky v Radotíně u Prahy. Jako vždy jsem zažil řadu úžasných dobrodružství, taky jsem pomáhal se sklizní …

Strany a straníci – u nás a ve Švédsku

ČT1 v Událostech 16. července t.r. odvysílala zprávu o státních příspěvcích místním parlamentním politickým stranám a hnutím – a především o jejich ubývajících členech. Dosah této zprávy by nicméně veřejnoprávní divák ještě lépe pochopil, srovnal-li …

Neviditelná moc

V pokročilém létě bychom čtenářům rádi předložili vydatné knižní sousto pro dny pracovního klidu jako stvořené. Francouzský historik působící na pařížské Sorbonně rozebírá letitý fenomén mafiánství v historických souvislostech. Mafie a stát v moderních …

Pavel Rychetský, poslední příkladný pokračovatel Masaryka

Tím prvním nebyl Edvard Beneš, ale Karel Čapek. Beneš, přestože nad Masarykovým hrobem slíbil „věrni zůstaneme“, se od něj odklonil; kromě jiného podvolením Mnichovu, nadbíháním Stalinovi a přiznáním kolektivní viny …

Polemické putování mladé básnířky na Sibiř

S počínajícím létem bychom rádi v českém knižním prostředí představili odvážnou prózu mladé ruské básnířky Oksany Vasjakinové. Dokumentární, autobiografický text, vydaný v Rusku roku 2021 s označením 18+ a následně stažený z knihkupecké i knihovní sítě, je …