Vladimír Karpenko v knize Alchymie – dcera omylu popisuje na konkrétních příkladech rozdíl mezi magickým přístupem alchymistů a pozdějším přístupem vědeckým. Pamatuji si jich již jen několik. Uvedu ten, který mi připadá nejtypičtější. Jistý středověký alchymista přišel na to, že meč kalený ponořením do moči je lépe kalený než ten kalený ponořením do vody. Onen alchymistický přístup říká, že moč je potřeba sbírat buď od zrzavých chlapců, nebo od kozlů, a to za těchto podmínek – musí se začít o půlnoci, noc musí být jasná a musí být úplněk. Karpenko zdůrazňuje, že alchymista měl pravdu, kalení v moči je skutečně lepší – zapomněl jsem bohužel, jak jsou ony lepší vlastnosti kalení definovány – podstatné je, že kvalitativní rozdíl je evidentní. Autor dodává, že i tento případ ukazuje, že věda je rozdílná ne v tom, že něco funguje nebo nefunguje, ale že je hledáno správné vysvětlení.
Jak definovat správné vysvětlení? Není nutně definitivní ani trvalé, konečné, nevyvratitelné a neměnné, ale je takové, které je použitelné pro další rozvíjení. Zaznívá častý argument, že věda se přece často mýlí, protože každou chvíli říká něco jiného – co platilo včera, neplatí dnes. V tom není rozpor, dokonce by se dalo říct, že netrvalost a neustálý klikatý vývoj vědy se všemi omyly a náhodami je potvrzením její správnosti a schopnosti sebekorekce a přísnosti k sobě samé. Pokud teorie jsou správné, lze na nich nejen stavět dál, dále je rozvíjet, ale takovým teoriím lze rovněž oponovat a existují rovněž teorie pracovní, dočasné, přechodné, u kterých se ví, že jsou jen překlenovací – přesto jsou správné. Jsou zkrátka funkční i přes to, že jsou zároveň poplatné době a vývoji. Věda tu není od hledání pravd, je tu od hledání co nejsprávnějších teorií, možnosti jejich testovatelnosti a následné možnosti praktické aplikace. Einstein v knize Jak vidím svět píše, že nové teorie často popírají teorie předešlé – ovšem aniž by rušily jejich platnost. Demonstruje to na situaci, kdy jeho teorie relativity popírá Newtonovy fyzikální zákony – ovšem, jak víme, Newtonova fyzika funguje stále. Teorie relativity funguje také, dokonce vyšla z Newtona, ve výsledku ho ale popřela, přesto nezrušila jeho platnost!
Onen středověký alchymista sice na něco přišel, jeho vysvětlení je ale mrtvé, nepoužitelné pro další rozvoj. Nedá se mu vlastně ani odporovat. Nedá se s ním dělat nic, maximálně se pousmát. Vědecké vysvětlování celou tu mystiku o jasné půlnoci a měsíci v úplňku, ony představy, že moč musí být jen ze zrzavých chlapců nebo z kozla, nemůže přijmout, nedá se s tím podniknout nic dál. Jasně, vědecké teorie jsou rovněž kulturní konstrukty, jsou taky jistým druhem „halucinací“ – jak vtipně upozorňoval Stephen Hawking – jsou ale použitelné, testovatelné, aplikovatelné, jsou správným vysvětlením – navzdory tomu, že jde jen o konstrukty.
Zda něco funguje či nefunguje je z tohoto úhlu pohledu vlastně málo podstatné. Lidé ještě v devatenáctém století měli představu (a dosud občas mají), že plátno se vybělí působením měsíčního světla lépe než pomocí slunečního, jiná, rozšířenější teorie tvrdí, že za bělící efekt může slunce v kombinaci s kropením vodou – obě teorie jsou trochu (dost) mimo a spíše od vysvětlení utíkají, přesto prádlo oběma způsoby vybělíme! A dokonce ta metoda pomocí měsíčního světla je opravdu lepší. Jen ta vysvětlení… Nesprávné argumenty nemají na prádlo vliv, mají však vliv na to, že se lidstvo v bělení stovky let neposunulo ani o kousek. Pohnula s tím až věda a ta se rodí v okamžiku, kdy se jevy snaží skloubit s teoriemi, kterým lze oponovat, které lze testovat a umožňuje, aby umožňovaly vznik a rozvoj teorií dalších, a to dokonce i tak, že jsou samy ve výsledku nahrazeny nebo popřeny. Proč vlastně píšu tyto banality?
Ještě i dnes totiž narážím na představy, že náboženství a věda jsou v rozporu, vědci narážejí na argument, že věřící vědec je přece protimluv, že věda a víra nejdou dohromady!!! Hodně se tomuto tématu v Česku věnovali Jiří Grygar nebo profesor Jan Sokol, a to vlastně jen z důvodu, že museli neustále čelit oněm námitkám a bavilo je to vysvětlovat. Bylo by hezké, kdyby konečně zanikl pocit, že pohledy víry a vědy jsou těžko slučitelné. Především, proč to po nich chtít? Jsou to dva různé nesouvisející konstrukty. Rozpor neexistuje. Pokud je dnes věda s něčím v rozporu, je to spíše „magické“ myšlení laciné esoteriky. Věda nehledá pravdy ani Pravdy, hledá jen správná vysvětlení.
publikováno: 8. 5. 2023
