Extra Hungariam – Malá smutná úvaha o Maďarsku

Agáta Pilátová

Kulturní publicistka

Se zaujetím jsem nedávno sledovala zpravodajství i společné fotografie Viktora Orbána a Andreje Babiše z budapešťské konference politiků, kteří se prohlašují za pravé konzervativce a „ochránce svobodného světa“. Samotnou konferenci už trefně komentovali jiní, s nemenším zaujetím lze však vnímat i utužující se přátelství maďarského premiéra a předsedy hnutí ANO, Slováka v českém převleku. Ne že by se jeden divil, Babiš zbrojí před eurovolbami a v předstihu i před dalšími volebními termíny. Jezdí se k Orbánovi učit, jak na to, neboť maďarský premiér ve své zemi opakovaně vítězí a sebevědomě prohlašuje: „Před volbami je potřebné napsat na vlajku velkým písmem ‚no migration, no gender, no war′. Zastavili jsme migraci, ve školách jsme zakázali gender propagandu a pracujeme pro mír. Funguje to, vždyť jsme čtyřikrát po sobě zvítězili ve volbách. Vůle lidu, čili sama demokracie, je největší slabostí progresistů.“ Pravda, moc to nechápu, vždyť (díky Orbánově politice) je ekonomika Maďarska v recesi a inflace dosahuje 24 procent. Přesto ho voliči podporují. Že by jeho populismus byl natolik působivý? Asi.

Pak není divu, že Babiš, v několika posledních volbách doma neúspěšný, jezdí do Budapešti pro rozumy. (A ovšem i kvůli svým tamním byznysovým zájmům.) Lze taky pochopit, že se v poslední době deklaruje jako konzervativec a strážce hodnot, jako se v nedávné minulosti prohlašoval tím či oním – v návaznosti na výsledky průzkumů voličských preferencí.

Vraťme se však k Maďarsku. Kromě ekonomických problémů a sporných kroků ve vnitřní politice, směřujících k autoritativnímu režimu, se jeho premiér chová na mezinárodním kolbišti jako sebestředný vrtošivý teenager. V posledních letech to dělá starosti nejen Evropské unii. Svými postoji i konkrétním jednáním de facto podporuje ruskou agresi na Ukrajině. Před časem se Maďarsko odmítlo připojit k zákazu vstupu Putina do zemí EU. Ruský diktátor tedy do Maďarska může. (Jenže, pokud by tam neletěl, což je v současné mezinárodní situaci pro něj riskantní, mohl by tam vstoupit leda přes Srbsko, neboť Maďarsko vedle Srbska – jež se nepřidalo k sankcím proti Rusku a jeho zahraniční politiku oceňuje i Putin – sousedí s Rakouskem, Slovinskem, Chorvatskem, Rumunskem, s Ukrajinou a se Slovenskem. Tudy by neprošel.)

Z Maďarska neproudí Ukrajině humanitární ani vojenská podpora. Orbán aktuálně zablokoval finanční pomoc EU a nepodpořil ani vznik registru škod války, na němž se na summitu v Reykjavíku dohodla většina členských zemí Rady Evropy.

Hlava mi to nebere. Pomiňme morální hledisko těchto postojů, i když je samozřejmě výsostně důležité, vezměme to „jen“ z hlediska věcných faktů – historických reálií. Vždyť přeci Maďarsko má s Ruskem (Sovětským svazem) své velmi trpké zkušenosti. Ze sovětského Ruska byla v roce 1919 dovezena nechvalně proslulá „Maďarská republika rad“, expandující i do mladého československého státu. Nebo další malý dějinný detail: kromě jiných (zcela zbytečných) zvěrstev, spáchaných při dobývání Budapešti v lednu 1945, tu Sověti zadrželi a odvlekli švédského diplomata Raoula Walenberga, jenž za války zachránil tisíce Židů před deportací do vyhlazovacích lágrů. Zmizel navždy v některém sovětském gulagu.

Sovětské tanky zadusily v šestapadesátém roce minulého století maďarskou revoluci; nikoli pouze jako řečnický obrat se ve veřejném prostoru ustálilo hořce pravdivé rčení, že Jánoš Kádár přijel do Budapešti na sovětském tanku. Pod taktovkou sovětských tajných služeb proběhlo krvavé zúčtování s protagonisty revoluce včetně masakrů, procesů, poprav, deportací na Sibiř. A ještě jedna epizoda: některé mladistvé revolucionáře drželi v kriminálech do doby, než dosáhli plnoletosti, aby je pak mohli popravit…

S takovým dějinným zatížením a zkušenostmi s Ruskem se dost těžko fandí Putinovi. Nebo snad jde o levnější energie či o obyčejný strach z mocného Ruska? V každém případě mi to celé chtě nechtě evokuje známý citát z Písní otroka Svatopluka Čecha: „Za svůj hrnec ztuchlé rýže poníženě důtky líže, jimiž tisíckrát byl zbit.“

Postoje Viktora Orbána jistě občas komplikují podporu, kterou svět poskytuje Ukrajině. Hlavně však vrhají temný stín na samotné Maďarsko. I když to nelze vnímat plošně, Orbán (doufám) nereprezentuje všechny, ba snad ani většinu občanů země.

Z raného novověku pochází jedno pěkné rčení o Maďarsku, které na křídlech staletí doletělo až do našich časů: „Extra Hungariam non es vita, si est vita, non est ita.“ (Mimo Maďarsko není života, pokud tam život je, není to ono.) Maďaři tu větu rádi opakují. Obávám se ale, že už neplatí, pokud vůbec kdy na ní bylo něco pravdy. Dnes je to spíš naopak, mimo Maďarsko to žije, dějí se i nespravedlnosti a velká bezpráví, zuří agresivní války. Nelze to nevnímat a tvářit se neutrálně, natož odmítat pomoc napadené zemi. Už kvůli Maďarsku a Maďarům. Viktor Orbán jim dělá hanbu, zpochybňuje jejich morální profil a mezinárodní kredit. Budoucnost to panu premiérovi určitě spočítá. A budoucnost začíná už teď.

 

publikováno: 24. 5. 2023

Datum publikace:
24. 5. 2023
Autor článku:
Agáta Pilátová

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Smyslem života je život sám

Stalo se vám to někdy? Ráno se probudíte. Nic mimořádného. Normální den. Otočíte se na druhou stranu. Podíváte se na hodiny. A z ničeho nic se ptáte sám sebe, zda to …

Bojové poselství z bojující země

Výpravné filmy o romantických hrdinech minulých staletí máme rádi, proč tedy nepřivítat Dovbuše z karpatských hor? Stojí za seznámení. Mimo jiné proto, že snímek o jeho pozoruhodné osobnosti vznikl loni na Ukrajině a natáčení …

Sny a naděje

V roce 1996 vyšla kniha amerického autora Richarda Paula Evanse (nar. 1962) pod názvem „Sny a naděje“ (český překlad v roce 1999). Jde o příběh dlouholetého nájemce jednoho starého domu. Při důkladném úklidu …

21. srpen 1968 očima dítěte

Letní prázdniny 1968 jsem prožil podobně jako předchozí. Do poloviny srpna jsem je trávil u dědečka a babičky v Radotíně u Prahy. Jako vždy jsem zažil řadu úžasných dobrodružství, taky jsem pomáhal se sklizní …

Strany a straníci – u nás a ve Švédsku

ČT1 v Událostech 16. července t.r. odvysílala zprávu o státních příspěvcích místním parlamentním politickým stranám a hnutím – a především o jejich ubývajících členech. Dosah této zprávy by nicméně veřejnoprávní divák ještě lépe pochopil, srovnal-li …

Neviditelná moc

V pokročilém létě bychom čtenářům rádi předložili vydatné knižní sousto pro dny pracovního klidu jako stvořené. Francouzský historik působící na pařížské Sorbonně rozebírá letitý fenomén mafiánství v historických souvislostech. Mafie a stát v moderních …

Pavel Rychetský, poslední příkladný pokračovatel Masaryka

Tím prvním nebyl Edvard Beneš, ale Karel Čapek. Beneš, přestože nad Masarykovým hrobem slíbil „věrni zůstaneme“, se od něj odklonil; kromě jiného podvolením Mnichovu, nadbíháním Stalinovi a přiznáním kolektivní viny …

Polemické putování mladé básnířky na Sibiř

S počínajícím létem bychom rádi v českém knižním prostředí představili odvážnou prózu mladé ruské básnířky Oksany Vasjakinové. Dokumentární, autobiografický text, vydaný v Rusku roku 2021 s označením 18+ a následně stažený z knihkupecké i knihovní sítě, je …