Sny a naděje

Petr Havlík

Komentátor

V roce 1996 vyšla kniha amerického autora Richarda Paula Evanse (nar. 1962) pod názvem „Sny a naděje“ (český překlad v roce 1999). Jde o příběh dlouholetého nájemce jednoho starého domu. Při důkladném úklidu najde na půdě mezi starými věcmi deník původního, již zesnulého vlastníka domu. Zpočátku bezcenný nález se změní ve vzácné dědictví. Autor nás ve své retrospektivě vybízí nejen k hlubšímu zamyšlení nad dnešním světem, ale i nad naší vlastní existencí. Je to příběh o štěstí, o tragédiích, o lásce, o odpuštění, o nenávisti a také o symbolech přesahujících dobu a generace.

Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků, s ohledem na události a okolnosti v životě člověka. Naděje je klíčovým konceptem světových náboženství, vedle víry a lásky. Naděje znamená silná a jistá očekávání. Sv. Tomáš Akvinský definoval naději jako budoucí očekávání, dobré, nesnadno dosažitelné, ale možné. V duševním životě náleží naději velký význam, jde o vůli k životu. Naděje může být rysem, který charakterizuje člověka. S nadějí souvisí i zklamání z nenaplněných nadějí. Naděje nekončí, pokud se jí sami nevzdáme. Pocity beznaděje mají blízko k pesimistickému až nihilistickému pohledu na život. Naději si musíme chránit a pěstovat.

Sen je zážitek iluzorních hlasů nebo jiných vjemů vytvářených mozkem během spánku v rámci procesu snění. Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nepravděpodobné. Sny vycházejí z vnějších i vnitřních podnětů, vzpomínek a představ spícího. Sen je významnou psychologickou událostí. Sny uvolňují témata z naší „paměťové banky“. Každý normální člověk má za noc 8 až 10 snů, i když někteří tvrdí, že se jim nic nezdá. Vzpomínka na sen může být po probuzení velmi živá, ale zpravidla se rychle vytrácí. Pokud si chce člověk své sny pamatovat, pak je dobré si je hned po probuzení zapsat. Sny jsou v našem životě důležité, pomáhají zachytit perspektivu a reflektovat události, které nás na naší pouti potkají.

Sny mívají své kontexty. Sny zpracovávají inventář našich restů a příjemných i méně příjemných vzpomínek. Mohou se nám zdát i vyloženě nepříjemné a ohrožující sny, které mohou mít až podobu noční můry. Noční můry se objevují během fáze spánku, kdy sníme, kdežto k nočním děsům dochází ve fázi spánku, která není spojena se sněním. Noční děsy jsou často provázeny zrychleným pulsem a pocením. Noční můry se podobají úzkostným snům, jsou často komplikované a mohou vést až k probuzení. Po něm se člověk rychle zorientuje a je dokonce schopen svůj sen vyprávět. Sny, i ty milé a laskavé, nám posílají signály. Tématikou snů se zabýval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856–1939), a to zejména ve své knize „Výklad snů“. Freud se zabývá kromě popisu techniky výkladu vlastních snů i definicí pojmů vědomí a nevědomí (plus předvědomí a podvědomí), a také tzv. oidipovským komplexem.

Sny mají symbolický přesah. Sny bývají spojovány s nadějí, s našimi očekáváními, a také s motivačním kompasem našeho pozemského snažení při dosahování osobních cílů. Vincent van Gogh (1853–1890) tvrdil, že sní o své malbě a potom maluje svůj sen. Lidé, kteří mluví o svých snech a nadějích, bývají nazýváni snílky, nebo též donkichoty, blouznivci či fantasty. Ryze pragmatičtí lidé je považují za předem diskvalifikované. Jenže ono to tak nemusí být. Měli bychom se v přeneseném i faktickém slova smyslu učit z minulosti, žít přítomností, ale také snít o budoucnosti. Život je zajímavý právě tou možností uskutečnit nějaký sen. Sen je také naše touha, přání, víra v dobro, sen je náš směr a sen je naděje. Nemusíme snít o tom, že změníme svět, ale můžeme změnit naši mysl, která se nevzdá naděje. Sny, naděje a tužby jsou důležité síly, které člověka pohání. Jen tomu musíme jít naproti. Naději máme v sobě, je také útěchou v neštěstí.


„Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci – naději, spánek a smích.“ Immanuel Kant (1724–1804)

publikováno: 28. 8. 2023

Datum publikace:
28. 8. 2023
Autor článku:
Petr Havlík

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …