Výpravné filmy o romantických hrdinech minulých staletí máme rádi, proč tedy nepřivítat Dovbuše z karpatských hor? Stojí za seznámení. Mimo jiné proto, že snímek o jeho pozoruhodné osobnosti vznikl loni na Ukrajině a natáčení i premiéru zpozdila ruská agrese. Je obdivuhodné, že projekt byl v nesnadných podmínkách vůbec uskutečněn. Tvůrci věnovali dílo o sympatickém zbojníkovi první poloviny století současným hrdinným bojovníkům a česká kina jej symbolicky představila 24. srpna, v den, kdy Ukrajina slaví Den nezávislosti.
Odvážného bojovníka z karpatských hor s empatií pro strádání lidu, z nějž sám vzešel, u nás asi málokdo zná, s jeho příbuznými jsme se však určitě potkali v knížkách i filmech, dokonce i v muzikálech. Je duchovně spřízněn s Robinem Hoodem, Jánošíkem nebo s Nikolou Šuhajem. Ten poslední žil a působil o dvě století později dokonce téměř na stejných místech jako huculský horal Oleksa Dovbuš a stal se ikonickou osobností i v naší zemi. Těmto i jiným rekům, kteří povstali proti pánům – často cizím nezvaným vládcům své země, aby „bohatým brali a chudým dávali“, je blízký i Oleksa. Žil v karpatském regionu, o nějž se utkávali polští páni a jiní cizáci, jeho kůň i zbraň šířili strach, pro mnohé však naději napříč Haličí a Podkarpatskem. Je to historická osobnost, ale mnoho reálných údajů o něm nezůstalo. O to víc je legend a pověstí, včetně nezbytné love story, takže se jich čas od času ujímají vypravěči. I ti filmoví. Koncem padesátých let minulého století ztvárnili Dovbušův příběh filmaři sovětské éry v nedlouhém, poněkud naivním snímku určeném spíš mladým divákům, nyní se tématu chopil ukrajinský tvůrčí tým s podstatně vyššími ambicemi.
Scenárista a režisér Oles Sanin natočil Dovbuše jako akční výpravnou historickou fresku; i když výraz „historická“ není zcela přesný, také tento hrdinský portrét je založen – a jinak to ani nemůže být – na lidových pověstech a legendách a obsahuje i lehce nadpřirozené prvky. Saninova Oleksu nelze zabít, stejně jako jsou věčně živé cíle, za něž bojuje. Chce pomoct svému lidu z bídy, usnadnit těžký život horalům a zbavit je útlaku cizáků. Buduje skupinu odhodlaných ozbrojenců, v drsných, obratně natočených šarvátkách vítězí nad polskými šlechtici, získává pro lid svého kraje prostředky k životu, vysvětluje, oč mu jde, a vyjednává s vlastním bratrem i s dalšími, kteří chodí na zboj jen kvůli ukořistěným majetkům; stihne i milostný vztah.
Děj má rychlý spád, místy rychlý až moc. Hlavně v první třetině se divák, neseznámený s detaily historie regionu první poloviny osmnáctého století, stěží orientuje v osobách a událostech. Nějakou chvíli je trochu zmaten překotným střídáním aktérů a míst děje, nečekanými flashbacky. Postupně se však proud jako by uklidní, z houšti postav zřetelně vystupují ty nejdůležitější, vyjasní se, kdo s kým a proti komu bojuje a proč. Oceníme bojové scény (pravda, je na nich poznat, že tvůrci měli omezený rozpočet), svěží střih, působivě vygradovanou dynamiku příběhu a na neposledním místě podmanivou hudbu vhodně umocňující dramatické momenty. A samozřejmě herecké výkony a fyzickou zdatnost hlavních představitelů, především Sergeje Strelnikova v hlavní roli.
Na filmu lze ocenit ještě jednu skutečnost. Ačkoliv téma, a zvláště pak současnou válkou poznamenaná doba nabízí příležitosti pro přímočarou aktualizaci, autoři se nedali svést k laciným hláškám a prvoplánovým odkazům. Ve filmu nezazní slovo „Ukrajina“, což je v souladu s reáliemi, v té době to ještě není běžný pojem, navíc samotná Dovbušova národnost není zcela vyjasněná. Byl Maďar, neboť jeho otec se jmenoval Dobos, což je česky bubeník? Haličan? Patrně byl příslušníkem huculské větve rusínského etnika. Ale to není pro pochopení poselství snímku až tak důležité.
Postačí symbolika místa děje, hrdinský étos boje proti bezpráví, a samozřejmě vylíčení protagonisty příběhu jako statečného a nezdolného bojovníka.
***
publikováno: 31. 8. 2023
