Smyslem života je život sám

Petr Havlík

Komentátor

Stalo se vám to někdy? Ráno se probudíte. Nic mimořádného. Normální den. Otočíte se na druhou stranu. Podíváte se na hodiny. A z ničeho nic se ptáte sám sebe, zda to má smysl. Co vlastně? No život. Jaký má smysl? Je to přeci dar. Každý tady máme nějaký úkol. Neseme odpovědnost za svoje blízké. Jsme odpovědni za ty, které jsme k sobě připoutali. No právě. Dokážu naplnit všechna ta očekávání? Život je hodně pestrý kaleidoskop. Máme v něm povinnosti i radosti, smutky i pocity štěstí, prohry i výhry, zklamání, zármutky i naděje. Neseme v sobě stopy našich předků, transgenerační poselství, které nás ukotvuje a provází celým životem, i když tomu třeba nepřisuzujeme velkou váhu. Nejsme tady náhodou. Tady a teď.

Doba se posunula. Umělá inteligence. Sociální sítě. Rozličné manipulace. Pravda se relativizuje. Konzumujeme umělé produkty umělého světa. Je těžké najít v té spleti svůj osobitý způsob žití a přežití. Zdroje síly a víry můžeme hledat u rodiny a u přátel, ale i v přírodě, v historii, v umění… Můžeme odmítnout roli pouhého spotřebitele něčí produkce, jen pozici bezejmenného čísla ve statistikách. Smyslem života není jen existovat, jen jíst, spát, dbát o živobytí… Smyslem je nestát na místě, nečekat pouze na vnější impulsy. Smyslem je být v pohybu, jít dál a výš, dopředu, pracovat na sobě, poznávat svět a něčeho dosahovat. Smyslem bytí by měla být naše užitečnost a prospěšnost, sobě a blízkým. Motivace k žití je proměnná, ale i konstantní veličina. Ovlivňují nás vnější vlivy, a také intimita našeho vlastního já.

Všechno, co nás v životě potká má svůj smysl, byť to tak třeba na první pohled vůbec nevypadá. Každý jsme autentický originál. Každý máme svou energii, která nás pohání. Život má takový smysl, jaký mu sami dáme. Základní svobodou, která určuje náš příběh je svoboda volby. Je jen na nás, zda odmítneme život sobecký, závistivý, násilnický a nerozumný a přijmeme žití v citu, porozumění, svobodě a rozumu. Neměli bychom se stydět za vlídnost, ohleduplnost a přívětivost. Slušnost není slabost. Pokud se stane základním kamenem našeho vztahového mikrosvěta, pak nikdy a na nic nebudeme sami, a budeme mít svůj život s kým sdílet. Sdílená bolest se stane poloviční bolestí a sdílená radost dvojnásobnou radostí. Život bez lásky a přátelství je jako řeka bez vody, jako strom, který pomalu usychá. Smysl života není jednou pro vždy daný. Vytváříme si ho po celý život.

Proti smutkům a úzkostem neexistuje jeden univerzální recept a všelék. Předcházet jim můžeme aktivním životem mezi blízkými lidmi, a také primárním řádem naší existence. Je dobré si po ránu cca 20 minut zacvičit a teprve potom si dát snídani. Naučí nás to jednoduchému pravidlu, že v životě je vždy vše za něco, že si to musíme zasloužit a někdy i protrpět. Každý den by měl mít svůj plán. To, a to musím udělat a nebát se případných proher. I ty patří k životu. Dejme sami sobě v takové situaci novou šanci. Smysl života je v tom se nevzdávat. Žijeme pro něco a pro někoho, ale zejména pro sebe a za sebe. Nemá smysl utíkat do izolace a osamění. Když se naučíme vycházet sami se sebou, snadněji pak budeme vycházet s jinými, aniž bychom ztráceli vlastní identitu.

Proti strastem a utrpení někdy není obrany, ale vždy je naděje, že se vše v dobré obrátí a že můžeme vyjít z našich trampot posíleni, byť jen o další zkušenost. Lékem, jak čelit negativitě je také smysl pro humor. Neplýtvejme cenným časem. Nebojme se sami sebe pochválit, a i zasmát se sami sobě. Nebojme se zvednout a jít dál. Pochopíme, že to má smysl. Smyslem života je ho žít. Smysl života není nějaká záhadná tajenka, kterou se snažíme rozluštit. Život prostě je. My jsme. To je smysl života. Každý den může přinést nějaké překvapení (dobré i nedobré). Zkusme žít v harmonii se sebou samým, lépe pak budeme čelit nástrahám života v každém přítomném okamžiku.

publikováno: 18. 9. 2023

Datum publikace:
18. 9. 2023
Autor článku:
Petr Havlík

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Smyslem života je život sám

Stalo se vám to někdy? Ráno se probudíte. Nic mimořádného. Normální den. Otočíte se na druhou stranu. Podíváte se na hodiny. A z ničeho nic se ptáte sám sebe, zda to …

Bojové poselství z bojující země

Výpravné filmy o romantických hrdinech minulých staletí máme rádi, proč tedy nepřivítat Dovbuše z karpatských hor? Stojí za seznámení. Mimo jiné proto, že snímek o jeho pozoruhodné osobnosti vznikl loni na Ukrajině a natáčení …

Sny a naděje

V roce 1996 vyšla kniha amerického autora Richarda Paula Evanse (nar. 1962) pod názvem „Sny a naděje“ (český překlad v roce 1999). Jde o příběh dlouholetého nájemce jednoho starého domu. Při důkladném úklidu …

21. srpen 1968 očima dítěte

Letní prázdniny 1968 jsem prožil podobně jako předchozí. Do poloviny srpna jsem je trávil u dědečka a babičky v Radotíně u Prahy. Jako vždy jsem zažil řadu úžasných dobrodružství, taky jsem pomáhal se sklizní …

Strany a straníci – u nás a ve Švédsku

ČT1 v Událostech 16. července t.r. odvysílala zprávu o státních příspěvcích místním parlamentním politickým stranám a hnutím – a především o jejich ubývajících členech. Dosah této zprávy by nicméně veřejnoprávní divák ještě lépe pochopil, srovnal-li …

Neviditelná moc

V pokročilém létě bychom čtenářům rádi předložili vydatné knižní sousto pro dny pracovního klidu jako stvořené. Francouzský historik působící na pařížské Sorbonně rozebírá letitý fenomén mafiánství v historických souvislostech. Mafie a stát v moderních …

Pavel Rychetský, poslední příkladný pokračovatel Masaryka

Tím prvním nebyl Edvard Beneš, ale Karel Čapek. Beneš, přestože nad Masarykovým hrobem slíbil „věrni zůstaneme“, se od něj odklonil; kromě jiného podvolením Mnichovu, nadbíháním Stalinovi a přiznáním kolektivní viny …

Polemické putování mladé básnířky na Sibiř

S počínajícím létem bychom rádi v českém knižním prostředí představili odvážnou prózu mladé ruské básnířky Oksany Vasjakinové. Dokumentární, autobiografický text, vydaný v Rusku roku 2021 s označením 18+ a následně stažený z knihkupecké i knihovní sítě, je …