Eurohujer Fico

Petr Fischer

Šéfredaktor Přítomnosti

Robert Fico vyhrál volby na Slovensku. Vrátil se oknem, přestože ho voliči předtím vyhodili dveřmi. Jak je to možné, ptají se všichni. Cožpak mají lidé tak krátkou paměť?

Mají. Měla by se častěji připomínat. Například když v roce 2009 Slovensko přijímalo euro, mluvil Fico o Evropě velmi vstřícně. Chtěl dokonce, aby se Slovensko podobalo evropským zemím. „Cílem Slovenska nemůže být kapitalismus made in USA, cílem Slovenska musí být sociální stát, který je v Evropě.“ Dnes je v očích nejpravděpodobnějšího slovenského premiéra Evropa zkažená a nespravedlivá, místo evropských standardů se vzývají jakési míry vlastenecké.

Je to stejně paradoxní, jako když Ficovi gratuluje maďarský lídr Viktor Orbán, který jako mladík prosazoval liberální demokracii pro celou Evropu a dnes obhajuje iliberální verzi, šitou na míru maďarskému nacionalismu. I Orbán totiž gratuluje Ficovi jako někomu, kdo se nebojí být „vlastenec“ v době, kdy se prosazuje globální uniformita, přinejmenším v rámci Evropské unie, do níž Maďaři tolik chtěli. Podobně jako Slováci, kteří ke všemu za Fica dokonce vstoupili do unie měnové, která sama o sobě předpokládá těsnější evropskou spolupráci.

Vlastenectví, o němž se tolik mluví, pak spočívá přesně v čem? No přece v prosazování národních zájmů, ať se děje, co se děje. Slovensko na prvním místě. Už tedy ne sociální stát evropského střihu, nýbrž sociální stát střihu slovenského. Co to přesně je, neví nikdo. Jisté ale je, že to nebude stát za slovenské, nýbrž za evropské peníze, které se budou hodit i premiérovi, jenž dokola opakuje slovo „suverenita“, až mu sám přestává rozumět.

Zcela suverénní bude Slovensko, až se odpojí od evropských zemí, až se vrátí ke svým penězům, až začne pracovat na svém a za své, až nebude sdílet část svých suverenit s EU. To ale evidentně nechce ani rétorický revolucionář a sociální demokrat Robert Fico, protože program je třeba také z něčeho platit, a slovenská ekonomika bez propojení s evropským trhem při vší úctě už sama mnoho nezvládne.

Slovenským voličům by měl někdo konečně vysvětlit, že Ficova politika není bojem za národní suverenitu, nýbrž parazitním využíváním evropských zdrojů, které po roce 1989 (i za Ficových vlád) přinesly Slovákům pohodlnější a bohatší život. Robertu Ficovi jakbysmet. Fico za svůj úspěch stále vděčí Evropě, na to by skuteční vlastenci neměli zapomínat.

publikováno: 1. 10. 2023

Datum publikace:
1. 10. 2023
Autor článku:
Petr Fischer

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …

Přátele buď máme, anebo nemáme. Nemůžeme si je „vyrobit“ ani koupit.

Přátelství je důležitou hodnotou v životě každého z nás. Přátelství je součástí našeho sociálního kapitálu, který nám pomáhá a který nás posiluje. Sociální kapitál vede ke zvyšování vzájemné důvěry mezi členy komunity či …