Neúprosná realita o dvě koňské délky před historií

Agáta Pilátová

Kulturní publicistka

Sobota 7. října 2023: za mou právě dokončenou reflexí o britském filmu Golda udělalo ranní televizní zpravodajství výstražný vykřičník. Jako by ponechalo poslední větu bez tečky a naznačilo tragickou nedokončenost doby. A celou tu recenzi vlastně zrušilo, všechno se náhle zdá být neaktuální.

Ale není to docela tak.

Před padesáti lety začala v Izraeli jomkipurská válka. Dostala název podle největšího židovského svátku, právě tento vysoký judaistický svátek si totiž zvolila spojená vojska Egypta, Sýrie a Jordánska k napadení Izraele. Úder přišel nečekaně šestého října 1973, ve chvíli, kdy zřejmě polevila bdělost tajných služeb i vojsk ve svátečním poklidu. A premiérka Golda Meierová musela řešit situaci na frontě i další osud – ne-li samotnou existenci státu, který řídila. (Mimochodem, jom kipur je v českém překladu den smíření.) Tomuto výročí, a především izraelské premiérce Goldě Meierové, je věnován britský film Guy Nattiva Golda – Železná lady Izraele, který před několika dny uvedla i kina v Česku. Líčí dramatické momenty války, složitá politická jednání, a především vnitřní zápasy, sílu i váhání ženy v čele státu. (Přesvědčivě ji ztvárnila Helen Mirrenová, maskéry vybavená i věrnou fyzickou podobou s hrdinkou filmu.)

Film jistě zaslouží obsáhlejší komentář, ale události posledních hodin jej učinily jaksi méně podstatným. Byť se tu nabízí překvapivě mnoho podobností s událostmi před půl stoletím. Útočníci na Izrael si opět vybrali svátek, i když jiný, napadli zemi nečekaně a nad ránem, zastihli tajné služby i armádu špatně informované a nepřipravené. A pak jsou tu i příznačné odlišnosti. Teď neútočí armády, ale gerilové skupiny, byť dobře vybavené z iráckých státních zdrojů; agresoři se dostali na území Izraele; uvnitř země brutálně vraždí civilisty a berou rukojmí.

Demokratický svět, kromě přirozených nepřátel světa arabského, stojí samozřejmě za Státem Izrael. Analytici hledají příčiny útoku. Proč jej včas nepředvídaly, a to včetně místa průniku, izraelské ani jiné zpravodajské služby, je fakt záhada. Vždyť agresivní nenávist palestinských organizací včetně Hamásu k židovskému státu a jejich zdivočelý fanatismus jsou permanentní a mohly kdykoliv vybuchnout ve velký nebezpečný konflikt. Navíc narovnání vztahů Izraele se Saúdskou Arábií bylo na dosah a to Palestincům určitě nemohlo vyhovovat. Do Pásma Gazy muselo z Iráku proudit množství zbraní a raket, jak to, že to nikdo nezaregistroval? Na analýzy teď možná není čas, země bojuje.

Jednoznačně podporujeme Izrael, a to i v jeho příští odvetě útočníkům, která jistě přijde. Nelze však nevidět i hluboké vnitřní příčiny jeho fatální nepřipravenosti na současný útok. Země se měsíce zmítá ve vnitřních rozporech, v řešení i „řešení“ problémů, které s sebou přinesla nesourodě složená vláda. Jsou v ní jsou zastoupeni i extrémisté s nepřijatelnými nároky, v podstatě ohrožujícími demokracii v zemi. Společnost je rozpolcená – viz dlouhotrvající demonstrace proti justiční reformě – , místo zajištění bezpečnosti země politici řešili záležitosti z hlediska nutné obrany státu málo podstatné.

Jistě, hraběcí rady a připomínky zvenčí se vzkazují snadno, na nás rakety nelítají. Izrael tu válku určitě vyhraje, aniž je potřebuje. Pravda, bude to draze vykoupené vítězství. Ostatně, podobně jako v jomkipurské válce před padesáti lety. Trpké poučení z prvních dnů tvrdého úderu nakonec patrně přinese i pozitivní plody.

Leccos bychom si mohli uvědomit i my. Například nástražné miny, které nám mohou pod nohama vybuchnout kvůli rozpolcenosti společnosti. Výstražná znamení sporů a nesouladu při projednávání a řešení zásadních problémů. Patří k nim například pochybnosti o podpoře a pomoci Ukrajině, podcenění ruského nebezpečí, nesouhlas s „utrácením peněz“ na armádu, tedy se snahou, aby měla co nejkvalitnější vybavení, rozporný vztah k evropské spolupráci a k NATO. Zanedlouho začne další předvolební kampaň a dá se očekávat, že populisté opět zvednou laciná a nebezpečná hesla. Viz Slovensko.

Pokud zajdete do kina na film Golda, což lze vřele doporučit, všimněte si prosím, kolik bolesti přinesly spory a zaváhání v nepravý čas, jak nebezpečná jsou selhání, ale i pozdní reakce na zřetelné signály doby.

Při leštění svého ega, v usilování o vlastní moc, při menší obezřetnosti v houšti dezinformací můžeme ztratit bitvu i celou válku. Další dějství dramatu může být jiné, mnohem tragičtější, nebo aspoň horší než příběhy z historie. Dokládá to i krutá realita současné izraelské války.

publikováno: 8. 10. 2023

Datum publikace:
8. 10. 2023
Autor článku:
Agáta Pilátová

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Vzpomínka na Josefa Luxe

Je velmi dobře, že Česká televize odvysílala pořad o Josefu Luxovi, který je nyní již napůl zapomenutý, avšak jako jeden z nejlepších a nejlépe morálně integrovaných politiků naší polistopadové éry zapomenut být nesmí. …

První láska „po belgicku“

Belgický film Mladá srdce má už za sebou slušnou mezinárodní kariéru; z Berlinale si odvezl speciální uznání v sekci Generation Kplus, na loňském Zlín Film Festivalu získal první místo v kategorii filmů pro …

Proč svět ovládají patologičtí egocentrici

Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyvozeno zákony odvozovanými ze studia lidské přirozenosti. (T. G. Masaryk) „Dopřejte dítěti dobrý porod a dobré první tři roky, …

Donald Trump. To jsme my.

Inaugurace usvědčeného zločince, lháře, sexuálního násilníka a popírače demokratických voleb do nejmocnějšího postavení na planetě představuje milník v lidských dějinách. Občané nejmocnějšího národa na Zemi dali jasně najevo, že sliby změny jsou …

Rok 2025: Předpovědi, proroctví, vize

Nový rok, nové horizonty, nové sázky. Co se stane v roce 2025, s čím můžeme počítat jako téměř s jistým vývojem a co se naopak nestane? Rozevření nového času blízké budoucnosti vždy inspiruje …

Nad článkem Saši Mitrofanova o současném „středověku“

Názory na současný stav lidstva lze rozdělit na realistické (varovné), pesimistické (vzbuzující strach) a optimistické (vzbuzující naději). Mitrofanův článek Středověk neskončil (Novinky, 6. 1.) je realistický, a tedy i varovný:  …

Slovo roku 2024: STUPIDIFIKACE

Jsme stále hloupější, „stupidnější.“ Slovem roku by tak byla nejspíše STUPIDIFIKACE. Tento rok vyšly následující studie potvrzující tento poněkud děsivý trend: Nejmladší generace, která hledá práci (tzv. Gen. Z), je …

Ozvěny z Nového Dvora: Slavnost Ježíše Krista Krále 2024

Milí přátelé, blíží se Vánoce. Jistě od nás očekáváte slova „Naděje“ ve světě zmítaném tolika konflikty: válka ve Svaté zemi – kéž Bůh dá, aby bylo nastalé příměří trvalé –, …