Sobota 7. října 2023: za mou právě dokončenou reflexí o britském filmu Golda udělalo ranní televizní zpravodajství výstražný vykřičník. Jako by ponechalo poslední větu bez tečky a naznačilo tragickou nedokončenost doby. A celou tu recenzi vlastně zrušilo, všechno se náhle zdá být neaktuální.
Ale není to docela tak.
Před padesáti lety začala v Izraeli jomkipurská válka. Dostala název podle největšího židovského svátku, právě tento vysoký judaistický svátek si totiž zvolila spojená vojska Egypta, Sýrie a Jordánska k napadení Izraele. Úder přišel nečekaně šestého října 1973, ve chvíli, kdy zřejmě polevila bdělost tajných služeb i vojsk ve svátečním poklidu. A premiérka Golda Meierová musela řešit situaci na frontě i další osud – ne-li samotnou existenci státu, který řídila. (Mimochodem, jom kipur je v českém překladu den smíření.) Tomuto výročí, a především izraelské premiérce Goldě Meierové, je věnován britský film Guy Nattiva Golda – Železná lady Izraele, který před několika dny uvedla i kina v Česku. Líčí dramatické momenty války, složitá politická jednání, a především vnitřní zápasy, sílu i váhání ženy v čele státu. (Přesvědčivě ji ztvárnila Helen Mirrenová, maskéry vybavená i věrnou fyzickou podobou s hrdinkou filmu.)
Film jistě zaslouží obsáhlejší komentář, ale události posledních hodin jej učinily jaksi méně podstatným. Byť se tu nabízí překvapivě mnoho podobností s událostmi před půl stoletím. Útočníci na Izrael si opět vybrali svátek, i když jiný, napadli zemi nečekaně a nad ránem, zastihli tajné služby i armádu špatně informované a nepřipravené. A pak jsou tu i příznačné odlišnosti. Teď neútočí armády, ale gerilové skupiny, byť dobře vybavené z iráckých státních zdrojů; agresoři se dostali na území Izraele; uvnitř země brutálně vraždí civilisty a berou rukojmí.
Demokratický svět, kromě přirozených nepřátel světa arabského, stojí samozřejmě za Státem Izrael. Analytici hledají příčiny útoku. Proč jej včas nepředvídaly, a to včetně místa průniku, izraelské ani jiné zpravodajské služby, je fakt záhada. Vždyť agresivní nenávist palestinských organizací včetně Hamásu k židovskému státu a jejich zdivočelý fanatismus jsou permanentní a mohly kdykoliv vybuchnout ve velký nebezpečný konflikt. Navíc narovnání vztahů Izraele se Saúdskou Arábií bylo na dosah a to Palestincům určitě nemohlo vyhovovat. Do Pásma Gazy muselo z Iráku proudit množství zbraní a raket, jak to, že to nikdo nezaregistroval? Na analýzy teď možná není čas, země bojuje.
Jednoznačně podporujeme Izrael, a to i v jeho příští odvetě útočníkům, která jistě přijde. Nelze však nevidět i hluboké vnitřní příčiny jeho fatální nepřipravenosti na současný útok. Země se měsíce zmítá ve vnitřních rozporech, v řešení i „řešení“ problémů, které s sebou přinesla nesourodě složená vláda. Jsou v ní jsou zastoupeni i extrémisté s nepřijatelnými nároky, v podstatě ohrožujícími demokracii v zemi. Společnost je rozpolcená – viz dlouhotrvající demonstrace proti justiční reformě – , místo zajištění bezpečnosti země politici řešili záležitosti z hlediska nutné obrany státu málo podstatné.
Jistě, hraběcí rady a připomínky zvenčí se vzkazují snadno, na nás rakety nelítají. Izrael tu válku určitě vyhraje, aniž je potřebuje. Pravda, bude to draze vykoupené vítězství. Ostatně, podobně jako v jomkipurské válce před padesáti lety. Trpké poučení z prvních dnů tvrdého úderu nakonec patrně přinese i pozitivní plody.
Leccos bychom si mohli uvědomit i my. Například nástražné miny, které nám mohou pod nohama vybuchnout kvůli rozpolcenosti společnosti. Výstražná znamení sporů a nesouladu při projednávání a řešení zásadních problémů. Patří k nim například pochybnosti o podpoře a pomoci Ukrajině, podcenění ruského nebezpečí, nesouhlas s „utrácením peněz“ na armádu, tedy se snahou, aby měla co nejkvalitnější vybavení, rozporný vztah k evropské spolupráci a k NATO. Zanedlouho začne další předvolební kampaň a dá se očekávat, že populisté opět zvednou laciná a nebezpečná hesla. Viz Slovensko.
Pokud zajdete do kina na film Golda, což lze vřele doporučit, všimněte si prosím, kolik bolesti přinesly spory a zaváhání v nepravý čas, jak nebezpečná jsou selhání, ale i pozdní reakce na zřetelné signály doby.
Při leštění svého ega, v usilování o vlastní moc, při menší obezřetnosti v houšti dezinformací můžeme ztratit bitvu i celou válku. Další dějství dramatu může být jiné, mnohem tragičtější, nebo aspoň horší než příběhy z historie. Dokládá to i krutá realita současné izraelské války.
publikováno: 8. 10. 2023
