Když jsme letos zjara navštívili Karla Schwarzenberga na jeho Dřevíči – poté, co jsme v Knihovně PP předem zařadili čerstvě vydanou knížku sebraných textů Bedřicha ze Schwarzenbergu do pomyslných fondů sdílené paměti –, byla řeč právě o „posledním lancknechtovi“… Jehož obraz splývá sugestivně nejen se siluetou Dona Quijota v lancknechtově marném, leč pro něj jedině možném zápase s větrnými mlýny dobové modernity a bezduchého pokrokářství, v obraně „starých práv a svobod“. Jako personifikace tohoto kulturního archetypu vystoupil před nás i sám Karel Schwarzenberg, zosobnění zavazujících ctností nejen šlechtického stavu a nejen v politické kultuře – ctností, které „člověka šlechtí všeobecně“. Obracíme-li se takto z přítomnosti do minulosti, není tomu tak ze staromilství, ale v celkové snaze o navazování společné (tzv. „kolektivní“) kulturní paměti, v níž ta šlechticky dědičná linie je dosud patrná. Byť sám Karel Schwarzenberg byl tu ve své generaci poslední z posledních. S úctou se za ním ohlížíme.
Za Knihovnu Petra Pitharta: Anna Veronika Křížová, Jan Vít, Daniel Soural
publikováno: 14. 11. 2023
