Do Berlína za třicet temně totalitních dní

Agáta Pilátová

Kulturní publicistka

Několik týdnů po hraném filmu Tomáše Mašína Bratři přichází do kin snímek se stejným námětem: dokument Útěk do Berlína autorů Martina Froydy a Jana Nováka o dramatické cestě bratří Mašínů z komunistického Československa do svobodného světa. Svým způsobem jde o distribuční experiment, oba filmy dokonce distribuuje jedna distribuční společnost (CinemArt). Jistě, letos je to téma roku – i vzhledem k 70. výročí oněch událostí. Nicméně bude zajímavé, jak to divácká obec „skousne“. Měla by, protože zhlédnutí obou titulů za to stojí.

Neprotiřečí si, neusvědčují se vzájemně z nevěrohodnosti, jsou jen jiné, jak jim velí rozdílné žánry. Zatímco Bratři představují drama, jež akcentuje jako základnu rodinu a výraznou roli ženských postav, Novákův a Froydův dokument staví přirozeně na faktech a reálných osobách, i když zapojuje i početné dotáčky a kompars. Přináší rovněž řadu nepříliš známých skutečností. Oba artefakty se tak jistým způsobem doplňují. Divák dokumentu může sledovat Útěk do Berlína s napětím, i když ví, jak to dopadne. To je ostatně známo i návštěvníkům Bratrů, přesto vůbec nepostrádají napětí.

Autor scénáře Jan Novák téma dobře zná, už před časem napsal o Mašínech úspěšnou knihu Zatím dobrý, vedl dlouhé rozhovory s protagonisty příběhu. Oba tvůrci se nejprve snaží uvést příběh Mašínů a jejich skupiny do dobových souvislostí, na nevelkém časoprostoru chtějí sdělit co nejvíc faktů, čímž způsobí jistý dramaturgický chaos. Dějepisem poznamenané „faktografické okénko“ je snad zařazeno s vědomím, že dokument by měl poskytnout co nejvíc faktů o těžkých časech totality zejména současné mladé generaci, která nemá historii zrovna jako hobby. Po expozici už následuje v podstatě chronologicky pojednané vyprávění o dobrodružné cestě za svobodou. Ta však začala několika spornými počiny odbojové skupiny mladých mužů, kteří se nevyhnuli ani fyzickému násilí a zabíjení. Autoři tyto počiny neobcházejí ani nevypouštějí, snaží se je ovšem vysvětlit, či spíše omluvit. Činí tak prostřednictvím komentářů aktérů útěku i Zdeny Mašínové. I když to je obtížné, drží se přitom v mezích možné objektivity.

Jádro snímku tvoří úspěšný únik chlapců československým orgánům a posléze z obklíčení východoněmeckých armádních jednotek. (Dva z nich ovšem nedošli – Václav Švéda a Zbyněk Janota byli chyceni a v Československu odsouzeni a popraveni.) Třicetidenní cesta do Západního Berlína je promyšleně rozčleněna prostřednictvím místních tabulí s názvy obcí, jimiž skupina prochází. Autoři dobře pracují především s výpověďmi protagonistů, hovoří tu Josef Mašín, jeho sestra Zdena, z archivních záznamů také Radek Mašík a Milan Paumer, před kamerou často stojí vypravěč Jan Novák, který společně s Josefem Mašínem prošel celou trasu útěku. Kreativní střih (Marek Opatrný) zabránil, aby se z výpovědí protagonistů staly nudné „mluvící hlavy“; jejich vyprávění, střídající se s obratně natočenými dotáčkami, je vesměs poutavé, má dynamiku, místy jako by si vzájemně brali věty z úst. Výpověď Zdeny Mašínové je klidnější, zato prostoupena důstojnou přesvědčivostí.

K věrohodnosti přispívá i mimořádná upřímnost Josefa Mašína. Neskrývá slabé chvilky bratrů, ani jejich spory na cestě, jak a kudy dál. Otevřeně zvažuje, kdo, kdy a proč střílel a zda to bylo nutné. Líčí situace, z nichž doslova mrazí.

Mrazení působí i napínavé scény pronásledování skupiny v sychravém počasí na bažinatém území východního Německa. V roli východoněmeckých vojáků byl nasazen početný kompars.

K cenným výdobytkům snímku patří hledání dosud živých stop útěku skupiny v Německu. Dokumentaristům se tam podařilo najít pamětníky či potomky lidí, kteří chlapcům pomohli, ačkoliv hodně riskovali. Autentické rozhovory s německými pomocníky jsou nesmírně zajímavé a přinášejí i překvapivá zjištění – bez této podpory by Mašínovi a Milan Paumer asi nakonec cestu nezvládli, možná by ji ani nepřežili.

Díky Útěku do Berlína lépe chápeme, jak se mohl podařit takřka neuvěřitelný husarský kousek – únik trojice mladých mužů, proti nimž byla nasazena obrovská síla armády tehdejší NDR.

Útěk bratří Mašínů a kamaráda Milana vedl územím států, které už nejsou na mapě: Československo ani NDR neexistují, studená válka ve své někdejší podobě dávno skončila. (Pravda, jsou tu jiné války, mnohem nebezpečnější.) Přesto je tento příběh z mnoha důvodů stále aktuální, aniž se o lacinou aktualizaci pokouší. Stále vzrušuje veřejnost a svým způsobem ji i rozděluje.

Dokument Jana Nováka a Martina Froydy nevyřeší spory, ale přes některé (nepodstatné) nedostatky přináší podněty k přemýšlení o smyslu poselství, jež zanechávají třeba i sporné kapitoly našich historických příběhů.


Snímky z dokumentu Útěk do Berlína. Foto: CinemArt

 

publikováno: 3. 12. 2023

Datum publikace:
3. 12. 2023
Autor článku:
Agáta Pilátová

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …