Heslo predátorů: „Dejte mi vaše peníze a já z nich udělám svoje!“

Petr Havlík

Komentátor

Většina obyvatel České republiky má důvod se domnívat, že klesá jejich kupní síla, a tím pádem i životní úroveň. Potvrzují to statistická data. Zvýšení cen energií, inflace a stagnující tempo hospodářského růstu jsou zřejmé. Netýká se to jen naší země, a je jedno, jestli je pro někoho viníkem tato vláda a pro někoho jiného ta předchozí. Jsme v situaci, v níž je v nejistotě i elementární sociální smír ve společnosti. Nůžky se rozevírají a stát nemá rezervy na horší časy, což je výsledek všech vlád od roku 1989 (to je téma na samostatnou podrobnou analýzu). Předchozí období konjuktury a prosperity je pryč. Do potíží se dostává i nepočetná střední třída, natož ti s nižšími příjmy. To je realita konce roku 2023, nejde o žádné ideologické strašení, nýbrž o holé konstatování skutečnosti.

Mezi těmi, kteří nepropadli ani ve složitějších časech, jsou i ti, kteří se prosadili v těžké mezinárodní konkurenci a zaslouží si upřímné uznání. Mezi nejbohatší šesticí našich dolarových miliardářů jsou však ti, kteří nějakým způsobem byli buď přímo, anebo přes své stvořitele u zrodu české cesty ke kapitalismu. Byla to doba obrovské redistribuce státního majetku, kdy se rodila vrstva domácích oligarchů. Podobné to bylo i v Rusku za éry Jelcina a posléze Putina, který se stal velkým náčelníkem ruských oligarchů (společně ovládli státní penězovody). Recept, který se tak či onak uplatnil i u nás. Volná, otevřená a férová soutěž byla a je ve většině případů pouhou iluzí. Vítězové sametu jsou zejména ti se „správnými“ minulými vazbami, se silným žaludkem a s ostrými lokty. Kumulace ekonomické moci s sebou nesla i kumulaci politické moci a mediálního vlivu.

Vždy na podzim vydává časopis Forbes žebříčky nejbohatších lidí na světě a náš český Forbes pořadí našich boháčů. Je to zajímavé čtení. Odhady výše majetku vycházejí z dohledatelných zdrojů. V roce 2023 se na prvním místě v ČR umístila paní Renáta Kellnerová (378 mld. Kč), na druhém místě Daniel Křetínský (210,9 mld. Kč), třetí Karel Komárek (185,6 mld. Kč), čtvrtý Pavel Tykač (183 mld. Kč), pátý Andrej Babiš (170 mld. Kč) a šestý Radovan Vítek (149 mld. Kč). Sto nejbohatších Čechů má nyní majetek ve výši 2,47 bilionů Kč, vloni to bylo 2,1 bilionů Kč. Polovinu této sumy tvoří majetek první šestice, což je 1 bilion a 275 mld. Kč. Jen pro srovnání – státní rozpočet ČR počítá pro rok 2024 s příjmy 1940 mld. Kč a s výdaji 2192 mld. Kč.

Rok 2023 byl pro některé vyvolené mimořádně úspěšný. Zejména pro Pavla Tykače (meziroční navýšení majetku o 99,3 mld. Kč), Daniela Křetínského (navýšení o 92,3 mld. Kč) a pro Andreje Babiše (navýšení o 62,3 mld. Kč). U prvních dvou je to dáno hlavně jejich pozicí v energetických komoditách a u náčelníka opozice a „táty pracujícího lidu“ jde zejména o primát v zemědělství a v potravinářství. Portfolio první šestice je pestré a zahrnuje i oblasti tzv. kritické infrastruktury státu. Jsou to také IT sítě, banky a peněžní služby, média, energetika, doprava, loterie, reality, obchodní sítě atd. Mezi mocné hráče patří i skupina ČEZ, polostátní hegemon v oblasti energetiky. Někdy se může zdát, že stát tak trochu funguje jako servisní organizace party vyvolených. Platí to i pro některé české zbrojovky, které zažívají velký boom v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Některá témata jsou tabuizována a jiná slouží jako mlha, v níž se vše utopí. Občas se objeví v českých médiích zprávy o tom, kterak u nás odklánějí svoje majetky ruští oligarchové ze sankčních seznamů (blízcí Putinovi). Česko bylo pro vlivné a mocné Rusy vždy dobrou adresou, zejména Praha a Karlovy Vary. Ještě před několika lety bylo u nás registrováno více než 13 tisíc firem s majoritním ruským vlastníkem. Tradovalo se, že ruská armáda od nás sice odešla, ale vrátil se její vliv. Rusové, zvláště ti ze zpravodajské komunity, měli obrovský vyděračský potenciál, neboť věděli, kdo z Čechů a Slováků byl spolupracovníkem jejich sítě KGB, později FSB. Česko dobře znali, i to, že jsme byli na konci rozpadu východního bloku nejméně zadluženou zemí ze všech sovětských satelitů, měli jsme početnou a kvalifikovanou pracovní sílu a pestrou výrobní základnu. Pro Rusy jsme byli takovou jejich předsíní na Západ. Je mylné se domnívat, že za sebou práskli dveřmi a navždy zmizeli. Česko je mimo jiné příhodným terčem jejich hybridní války, v níž se angažují i mocní ruští oligarchové, byť mnozí z nich již nejsou mezi stovkou nejbohatších lidí světa.

V letošním pořadí časopisu Forbes se poprvé stal nejbohatším mužem planety Francouz, a sice Bernard Arnoult, s majetkem ve výši 211 mld. USD. V první stovce je nyní jen 6 Rusů s majetkem větším než 20 mld. USD – Andrej Melničenko, Vladimír Potanin, Vladimír Lisin, Leonid Mikhelson, Alexej Mordašov a Vagit Alekperov. Minimálně dalších 20 oligarchů však možná do této hranice (více než 20 mld. USD) spadá také, ale jejich majetky jsou nedohledatelné. V první světové stovce nejbohatších lidí světa je výrazný meziroční nárust Číňanů a také Indů. Ukazuje to, jak se síly světa přeskupují. Vlivní a mocní lidé nezřídka demonstrují svoje bezmezné sebevědomí a rádi předvádějí symboly okázalého bohatství. Ti chytřejší z nich nejsou vůbec vidět a možná o některých ani nevíme. A jistě někteří z nich vydělávají i na krizích. Bylo tomu tak dříve a není důvod se domnívat, že teď je to jiné.

Svět potřebuje i osvícené boháče, kteří si uvědomují, že je nutná společná vůle k solidaritě a sounáležitosti. Sobečtí predátoři svět nespasí. Jejich heslem je „dejte mi vaše peníze a já z nich udělám svoje“. Peníze nás mohou zbavit mnoha starostí, ale nikdy nám neposkytnou smysl života.

publikováno: 3. 12. 2023

Datum publikace:
3. 12. 2023
Autor článku:
Petr Havlík

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …