Mikuláš Minář: Poděkování Andreji Babišovi

Redakce Přítomnosti: Je vůbec možné spojit lidi pro to, aby šli za konkrétní vizí či myšlenkou, která je sjednotí zleva i zprava? Není výsledkem iniciativy Milion chvilek spojení lidí proti něčemu, a sice proti jedinému politikovi?

Mikuláš Minář: Souhlasím i nesouhlasím. Je pravda, že významným motivem Milionu chvilek bylo, že spojoval lidi proti něčemu. A je to vlastně pochopitelné. Je snazší spojit se proti něčemu, co je všem jasné, že je špatně a že je potřeba se tomu postavit. Bylo to snazší i díky tomu, že bylo zlo jasně pojmenované.

Takže jestli můžeme být Andreji Babišovi za něco skutečně vděční, tak za to, že svou snahou ochočit si a privatizovat demokracii dokázal probudit občanskou společnost. To on lidi spojil, to on je vyburcoval. To on naši společnost jakoby vyzýval k tomu, aby demokracie neskončila ve spárech jednoho oligarchy. On z nás dostal to nejlepší!

Nešlo však o jedno jméno a jednu konkrétní osobu, nýbrž o nepřijatelný způsob chování: lhaní a porušování pravidel, střet zájmů, ovládání médií či zneužívání moci pro svůj prospěch. Nesmíme také přehlédnout, že Andrej Babiš nebyl hlavní příčinou všech problémů, byl spíše jejich symptomem. Každopádně lidé se cítili v ohrožení, a proto se proti němu spojili. A za to mu patří paradoxní dík! Je to i jeho zásluha.

Ale zároveň se na Letné neodehrávaly žádné naštvané protesty à la žluté vesty. Bylo to spíš neuvěřitelné setkání. Někdo tomu říkal velká zahradní párty, někdo bohoslužba pod širým nebem nebo tábor lidu. Dokonce jsem slyšel označení politický Woodstock, což vystihuje letenskou atmosféru přesně. Protože lidé tam přišli skutečně slavit. Bylo také znát, že jsou hrdí na to, že se toho můžou zúčastnit, a že tam nejsou jenom kvůli Babišovi. Oni tam byli především kvůli sobě a proto, že jim záleží na demokracii! Chtěli se za ni postavit. Vládl tam duch slušnosti a laskavosti. Viděl jsem třeba paní, která na ošatce roznášela sušenky s nápisem „Sušenky pro demo“. Jako by se tam ztělesňovalo ušlechtilé úsilí o něco víc než jenom být proti. Šlo tam i o nějaký ideál.

Takže tam byly obě tyhle roviny. A zároveň je samozřejmě pravda, že sjednotit lidi pro něco pozitivního, pro nějakou vizi, je mnohem složitější. Protože vize už musí být nějakým způsobem konkretizovaná. A je to těžší i proto, že společnost je  fragmentovaná. Každý to vidí jinak! Ale zároveň si myslím, že to je možné. Potřebujeme na to ale silného lídra, který formuluje vizi a který se s odvahou postaví za konkrétní myšlenky a půjde dál než jenom za průzkumy veřejného mínění, kdy politici říkají už jenom to, co si myslí, že lidé chtějí slyšet, a jen aby někoho nezklamali, tak se bojí říct, že jsou tady zásadní výzvy, které se neřeší.

Samozřejmě, že velký lídr musí vědět, jak co lidé vidí a co si myslí. Musí být schopen pracovat s tím, co mají v sobě. Musí být schopen občas surfovat na vlně veřejného mínění. Ale pozor, nejenom na ní surfovat. Pravý lídr musí být schopen veřejné mínění nejenom následovat, ale také ho utvářet. Musí být schopen postavit se za nepopulární pravdu a přesvědčit o ní ostatní. Musí mít odvahu dělat nejenom věci snadné, ale především věci potřebné a správné.

Lídr je ten, kdo nás vede za horizont naší všední zkušenosti – tam, kde jsme ještě nebyli. Jednou jde v čele a vede nás dál, jindy jde vzadu a jistí nám záda. Takových lidí máme zatím jako šafránu, i když se mi zdá, že už se začínají rodit, a to nejenom v politice, ale i v byznysu a kultuře. Tito lidé mohou mít na společnost zásadní vliv. Česká politika vedle morálního zakotvení potřebuje i to, aby v ní byli lidé, kteří chtějí sloužit. Lidé odvážní a lidé s vizí. Lidé, kteří se nebudou bát říkat věci, které jsou nové, budou si za nimi stát a strhnou k nim i ostatní. Tudy je potřeba jít.


Rozhovor s Mikulášem Minářem si můžete poslechnout také na Spotify.

publikováno: 28. 10. 2021

Datum publikace:
28. 10. 2021
Autor článku:
Mikuláš Minář

NEJNOVĚJŠÍ články


ANO na vibu „populismu okamžiku“

Politika je skutečnou politikou jen tehdy, když vidí za horizont přítomnosti. Když se v dnešku stará …

Britský odsun do Rwandy

Řečnické klopýtnutí britského náměstka ministra vnitra Chrise Philipa před televizními kamerami připomnělo pozorným divákům okřídlený …

Ještě k zaručenému rozpadu Ruska ugrofinskýma očima

Po vraždě mého přítele a kolegy Jana Dlaska jsem v Přítomnosti pročítal jeho články. Připomínal jsem si …

Dějiny se osvobozují

Nad „vězením dějin“ ve filmovém dokumentu Je to dost zvláštní film. Jeho dějištěm se stala …

Americká show: premiér Fiala našel téma voleb

Z návštěvy premiéra u amerického prezidenta je opět česká mediální událost roku, a to přestože její mezinárodní …

Spiknutí, ale z které strany?

V každé zemi se občas dějí věci, které odhalují stav společnosti anebo alespoň její části. Takovou událostí …

Umlčení Palestinci v Gaze a Izraeli

Na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu dochází k porušování práva na svobodu projevu. Ať už se jedná …

Martin Řezníček: Nejsme v televizi od toho, abychom lidi kádrovali

Poslední březnovou středu byl hostem Večírku Přítomnosti v Eccentric Clubu redaktor České televize, moderátor Událostí a dalších …