Obnovení mužnosti

Walter Hollstein

Německý emeritní profesor politické sociologie

Dnešní svět si opět žádá sílu a schopnost bránit se. Ale tyto mužné ctnosti téměř ze života chlapců a mužů zmizely. Moderní muži by měli být empatičtí a starostliví – to se vyžaduje již padesát let. Jaké důsledky má tento „feministický trend“ na pozadí války na Ukrajině, ptá se v Neue Zürcher Zeitung emeritní profesor politické sociologie, přinášíme části jeho textu.

Poprvé od roku 1945 je v Evropě velká válka. Útokem na Ukrajinu chce Putin zničit evropskou rovnováhu. Ničí se však i jiné věci: perspektivy, dřívější jistoty, hodnoty. K nim patří i specifický obraz mužů: od 70. let 20. století bylo na programu „odzbrojování“ tradiční maskulinity a její drsnosti, poker face a soutěživosti. Vlády se ujala „měkká mužnost“ – empatie, péče a nenásilí.

Dnes se tento obraz mužů začíná rozpadat. Od války na Ukrajině se vyžaduje schopnost obrany. Všude se mluví o potřebě síly k obraně vlastních hodnot. Kde se však má vzít schopnost obrany, když její etické a socializační základy byly tak snadno zrušeny?

Základní vlastnosti tradiční mužnosti, jako je mužnost, síla, vůdcovství, dravost, vůle bránit se nebo ochota riskovat, se z většiny oblastí výchovy, školy nebo vzdělávací práce vytratily. Byly dost nereflektovaně zasazeny do historického kontextu patriarchátu, hegemonie a (mužského) násilí. To, že tam také patří a že způsobily mnoho škod, je nesporné; zároveň však vybudovaly civilizaci, odvrátily nebezpečí, zajistily pokrok.

Tato mužská role výkonnosti a tvrdosti si vyžádala omezení i od samotných mužů, například zřeknutí se citů a bezohlednost vůči vlastnímu zdraví. Albert Camus v románu Mor popisuje, jak ve 40. letech 20. století vypukla v severoafrickém městě Oran strašlivá epidemie. Několik výhradně mužských hlavních postav románu je tak postaveno před existenciální alternativu útěk, nebo boj. Ti, kteří se rozhodnou vzdorovat nákaze – doktor Rieux, Tarrou nebo Rambert – riskují své životy pro kolektivní hodnotu záchrany lidského řádu, kultury a společenství. Mužský princip je v Moru shrnut do vlastností jako odvaha, starostlivost, síla vůle, zodpovědnost, laskavost, riskování, překračování hranic, odříkání, altruismus, rytířskost, čestnost a skromnost v podobě odkládání vlastních potřeb.

Rozchod s tímto diferencovaným obrazem lze zaznamenat na počátku 70. let, kdy feminismus – zejména ve své vulgární podobě – nemilosrdně demontoval mužský subjekt v boji proti patriarchátu. Najednou byli muži prezentováni jako zločinci a násilníci, všude „zkažení muži“ a „skvělé ženy“. Tato hluboká změna obrazu muže v naší kultuře nebyla dosud dostatečně vnímána ani zkoumána. Misogynie je dlouho uznávaným problémem, na nějž je veřejnost neustále upozorňována, o misandrii, odporu k mužům, to neplatí.

Současná pedagogika nekriticky přijala feministický trend s jeho dichotomií výhradně ženských obětí a stejně výhradně mužských pachatelů. Před časem publikovaly velké německé nedělní noviny stížnost jedné berlínské matky na školní zážitky jejího šestiletého syna. Popsala, jak chlapci „četli v němčině příběhy o včelách, v hodinách výtvarné výchovy malovali motýly a v tělocviku předváděli závojové tance“. Protože pak chlapci dávali najevo svou nespokojenost ve třídě, neustále končili ve společenské místnosti nebo byli s poznámkou posláni domů.

(…)

Vzory, které jsou důležité pro vývoj a orientaci chlapců, jsou systematicky diskreditovány – patří k nim hrdinové, průkopníci, dobyvatelé a dobrodruzi. Oblasti života a práce, které jsou označovány jako mužské, jsou postupně znehodnocovány, přestože mají pro společnost zásadní význam, jako jsou zejména technické profese. Chlapci jsou převychováváni diskrétně, nebo i zcela otevřeně. Školkáček, který si přinese do školky dřevěný meč, je kvůli své „nebezpečné“ hračce poslán domů: i to je skutečný příklad z výchovného života ve Švýcarsku. Vše, co souvisí s chlapeckým projevem síly, je pedagogickým personálem ženského pohlaví podezřívavě sledováno, zakazováno nebo dokonce trestáno. Když jdou dívky na „Den dcer“ převlečené za „skutečné“ muže v tradičních mužských zaměstnáních, například jako opraváři v autoservisu, chlapci se učí třídit prádlo nebo rozlišovat čisticí prostředky. To, že se chlapci učí těmto dovednostem, je dobré, pomáhá jim to zvládat každodenní život a je to dobrý předpoklad pro genderově demokratickou dělbu práce v pozdějších partnerských vztazích. Jsou to však cvičení, která probíhají v kontextu postupné demaskulinizace chlapců.

(…)

 

Vyděšený a dezorientovaný

Když se chlapcům a mužům představují „pouze“ ženské vlastnosti a ctnosti jako jasný protiklad, má to své důsledky. Systematická jednostrannost vyvolává nejistotu, dezorientaci a úzkost. Muži se například vydávají do světa stále později, polovina pětadvacetiletých stále žije doma a 14 procent z těch, kterým je více než 30 let, stále bydlí s rodiči. Velká studie Sinus z roku 2007 o životních plánech, vzorech a postojích k rovnosti mezi dvacetiletými ženami a muži potvrzuje obavy mladých mužů z budoucnosti. Zpráva uvádí: „Muži postrádají pozitivní vzory pro orientaci v souvislosti s vlastní novou genderovou identitou.“ A dále: „Muži trpí ve svém subjektivním rozpoložení a cítí se v defenzivě: scénář dnes píší ženy.“ V důsledku toho hledí do budoucnosti plni pochybností, stydí se zavázat a nejsou ochotni uzavřít manželství.

S dekonstrukcí tradiční maskulinity tak hrozí, že se ztratí právě ty vlastnosti, které jsou nezbytné pro udržení a obranu naší politiky: Ochota riskovat, vůle bojovat, schopnost bránit se a odložit vlastní potřeby ve prospěch potřeb společenských. Připomínat tyto mužské ctnosti neznamená požadovat návrat k bázlivé mužnosti, k mužnosti, jak ji bylo třeba povinně žít v 19. století nebo jak ji dnes předvádí Vladimir Putin – v celé té směšné rozpačitosti póz s holým hrudníkem kdesi v tajze.

V rámci dnešního „odzbrojování“ mužnosti se ale s vaničkou bohužel vylévá i dítě. Za Putinovými rozpaky se skrývá mužnost, kterou je třeba znovu rozpoznat. Agresory nelze obrátit na víru láskou k míru, zároveň je třeba se postavit silou za svobodu vlastní komunity. A s odhodláním – a tedy i s tvrdými vlastnostmi tradiční mužnosti. V opačném případě muži à la Putin brzy získají nadvládu všude.


Walter Hollstein je emeritní profesor politické sociologie.

publikováno: 11. 7. 2022

Datum publikace:
11. 7. 2022
Autor článku:
Walter Hollstein

One comment on “Obnovení mužnosti

Comments are closed.

NEJNOVĚJŠÍ články


Jak odpovídat na studentský hněv

Hněv studentů kvůli izraelskému útoku na Gazu se zaměřil na jejich vlastní univerzity, jejichž odmítnutí …

Islamisté a populisté jsou blíženci

Možná to někomu přijde za vlasy přitažené. Soudím, že islamisté a populisté jsou blíženci. Přivedli …

Skryté pouště a propasti v duši vraha

Určitě jste si taky všimli, že nás obklíčily kriminální seriály a filmy. Třeba v týdnu na přelomu dubna …

ANO na vibu „populismu okamžiku“

Politika je skutečnou politikou jen tehdy, když vidí za horizont přítomnosti. Když se v dnešku stará …

Britský odsun do Rwandy

Řečnické klopýtnutí britského náměstka ministra vnitra Chrise Philipa před televizními kamerami připomnělo pozorným divákům okřídlený …

Ještě k zaručenému rozpadu Ruska ugrofinskýma očima

Po vraždě mého přítele a kolegy Jana Dlaska jsem v Přítomnosti pročítal jeho články. Připomínal jsem si …

Dějiny se osvobozují

Nad „vězením dějin“ ve filmovém dokumentu Je to dost zvláštní film. Jeho dějištěm se stala …

Americká show: premiér Fiala našel téma voleb

Z návštěvy premiéra u amerického prezidenta je opět česká mediální událost roku, a to přestože její mezinárodní …