Jak na tvoji generaci dolehla okupace v srpnu 68 a nástup normalizace... To byl šílenej šok. Před našima očima se všechno zavíralo, končily festivaly, časopisy... Lidi se upíjejí a sahali k drogám. Jen v létě v sedmdesátým roce spáchalo sebevraždu asi pětadvacet mých známých a kamarádů. Sebevražednost mezi mladistvými byla tehdy v Československu nejvyšší na světě. To byla naprosto bezvýchodná situace a já strašně trpěl – půl roku jsem byl nemocnej s vředama na dvanácterníku. Cítil jsem takovou bezmoc, že jsem dokonce přemýšlel o tom, že udělám nějaký demonstrativní čin, abych na něco upozornil. Stoprocentně vím, že kdybych nedostal vízum a kdyby mě nepustili ven, tak bych už nežil. Myšlenka na sebevraždu nás provázela vlastně pořád. Jaký měl otec osud