Dnes v časných ranních hodinách jsem vyrazil pěšky do ordinace.
Ulice liduprázdné, mrzlo, až praštělo, do kopce pod vojenskou nemocnicí jsem se zadýchal. Roušku (ušila mi ji dcera) jsem sice měl, ale nedbale nasazenou (abych se trochu vydýchal, široko daleko nikdo nebyl).
Zezadu se náhle objevil běžec ve sportovní kombinéze a lyžařské kukle. Mlčky se postavil asi dva metry přede mě a několikrát mě vyfotil na mobil.
Na dotaz, co to znamená, nereagoval.
To, co jsem udělal, je nenapravitelné, neodpustitelné.
Přiznávám se k lidskému i lékařskému selhání. Omlouvám se. Kaji se. Pokud by tento blog byl mým posledním (po zásluze), jsem (po zásluze) na převýchově. Lidé, měl jsem vás rád. Noste roušky!
***
Blog
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne? publikováno: 4. 4. 2020Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.