Když fouká od severozápadu, vítr práská prezidentskou vlajkou jako bičem. Slyším to až do kuchyně. Někdy pak vystoupím na terasu a dívám se do oken nahoře. Představuji si, že se jedno z nich otevře a prezident mi pokyne rukou, abych přišel na kafe, na kus řeči. Jsme přece spoluvězni z padesátých let, a i když jsme se osobně nikdy nesetkali, shodli bychom se na řadě známých muklů, jeden můj kamarád mu půjčoval v Leopoldově noviny.
„Město chátrá, zatéká střechami a není kolo,“ řekl bych mu.
„Opravy jdou pomalu. Dáme do pořádku tři v
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 27. 5. 2020
