Přestože smrt je jedinou jistotou v našem životě, nebývá příliš oblíbeným tématem diskusí. Doba radostného budování komunismu by ji byla s chutí zakázala, protože se ale na chytrého ševce nedotáhla, tak o ní alespoň zakazovala mluvit. Thanatologické kurzy byly napůl ilegální. Kromě Heleny Haškovcové si nevzpomínám na nikoho, kdo by se této problematice systematicky věnoval. A nad jejím počínáním se durdili nejen soudruzi, ale i někteří kolegové. V té době patřila smrt za plentu.
Všichni živočichové, kteří vědí, že jsou smrtelní, nějakým způsobem pohřbívají své mrtvé a mají své duchovní potřeby. U člověka je to potřeba přesahu, ale nevíme, co prožívají sloni, když navštěvují svá pohřebiště, nebo šimpanzi, když házejí kameny na vybrané stromy. Jsou to rituály a my máme Dušič
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 31. 1. 2022
