Když čtu a diskutuji s ostatními o energetické krizi, vždy to skončí u bodu, že bude nutné začít se hodně omezovat. Otázkou ovšem zůstává, bez čeho konkrétně budeme ochotní se obejít? Z rozhovoru naší stolní společnosti je jasné, že i mí přátelé se obávají o budoucnost Země. Otevřeně spolu mluvíme o tom, že jsme jako společnost nejspíš opravdu došli do kritického bodu. „Měli bychom to zastavit!“ zní unisono od našeho stolu. Jenomže jak „to“ zastavit? Když si na tuhle otázku snažím poctivě odpovědět, tak mě samotného udivuje, že všechno, co používám, jsou vlastně nutnosti. Tak například: Nemusím sice všude jezdit autem, ale do práce a na nákupy ano. Stejně tak potřebuji jezdit na chalupu a občas na výlet. Vzdát se