Dne 7. prosince si připomeneme 300. výročí úmrtí českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723). Na začátku jeho životní dráhy nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl třeba pokračovat v díle svého otce, významného italského kameníka v Praze. Jan Blažej se totiž narodil napůl ochrnutý, byl častým terčem posměchu a vzbuzoval spíš odpor. Kamenictví se ale vyučil a taktéž i malířství; na zkušené v Římě poznal architekturu Francesca Borrominiho, kterého konzervativní papežské kruhy označovaly za „radikálního blázna”. Přestože byl silně věřícím katolíkem, zajímal se o kabalu, posvátnou geometrii, symboliku čísel a esoteriku. V průběhu let se stal členem několika stavebních cechů a měl svou stavební firmu; byl projektantem a dohlížel na průběh staveb. Za svého života realizoval na 80 architektonických děl, například kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory (UNESCO), poutní kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici, chrám Jména Panny Marie ve Křtinách u Brna, klášter Plasy, cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou a zejména pak jeho nejvýznamnější dílo, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na blízké Zelené hoře (UNESCO). V Janu Blažeji Santinim-Aichelovi máme našeho nejvýznamnějšího architekta stylu tak zvané barokní gotiky, génia, který byl schopen do svého díla organicky vpravit katolickou duchovní a kulturní tradici s důrazem na originalitu, harmonii a neopakovatelnost architektonického výrazu. Mezi největší znalce Santiniho díla patří Mojmír Horyna, dále pak Jiří T. Kotalík či Petr Vopěnka. V poslední době se Santiniho dílem intenzivně a do hloubky zabývá Ladislav Moučka, který v jeho díle na základě mnoha měření učinil zásadní objev – základní geometrickou matrici a duchovní klíč Stromu života pocházejícího z tradice kabaly s datací vzniku mezi 6.– 7. stol. př.n.l. Tento duchovní i materiální koncept se v architektuře uplatňoval minimálně od prvních křesťanských staveb až do Santiniho doby.
publikováno: 4. 12. 2023
